čtvrtek 30. října 2014

Recenze: Kristina Ohlsson – Oběti ráje

Kniha Oběti ráje je v pořadí již čtvrtou knihou této mladé švédské spisovatelky, pro mě to však byla její první kniha, kterou jsem měla možnost si přečíst. Po jejím přečtení ovšem musím říct, že si s radostí přečtu i její další knihy, protože se mi svým stylem opravdu „trefila do vkusu“.
Příběh knihy Oběti ráje nás zavede do Stockholmu v době, kdy zde vládne značně stísněná atmosféra po nedávném teroristickém útoku sebevražedného atentátníka, který do dosud terorismem nezasaženého Švédska přinesl strach. 

Jednoho dne kriminální komisař Alex Recht dostane na starosti případ anonymního vyhrožování výbuchem čtyř bomb na různých místech ve Stockholmu v rozmezí jedné hodiny. Oznámení policie obdrží ze čtyř různých telefonních čísel a okamžitě se rozjíždí vyšetřování, do kterého se zapojuje i tajná policie a s ní i tvrvelitelka protiteroristické jednotky Eden Lundellová. K žádným výbuchům naštěstí nedojde, ale než se policii podaří vyšetřit tuto hrozbu, už má ruce plné práce s daleko složitějším případem.

Letadlo s 437 cestujícími na palubě vzlétá 11.10.2011 ze Stockholmu a míří do New Yorku. Pilot Karim Sassi krátce po vzlétnutí najde na záchodě vzkaz s výhružkou, že na palubě letadla se nachází bomba, která vybuchne, pokud nebudou splněny dva požadavky: švédská vláda nezruší vyhoštění Zacharíji Chalífího, alžírského občana podezřelého z plánování  teroristického útoku a americká vláda okamžitě neuzavře tajnou věznici Tennyson Cottage v Afghánistánu. Čas na splnění tohoto požadavku mají do té doby, než stroji dojde palivo. Druhým pilotem letadla je Erik Recht, Alexův syn. Ten čím dál více získává pocit, že s pilotem Karimem Sassim není něco v pořádku a začíná mít podezření, že je do celé věci zapletený. Navíc Američané jasně vzkážou, že pokud stroj vstoupí do jejich vzdušného prostoru, bez milosti ho sestřelí. Jumbo jet má palivo asi na 13 hodin, během kterých je na vládách obou zemí i na jejich policejních orgánech, aby rozhodli o osudu letadla plného lidí.

A tím se rozjíždí kolotoč vyšetřování na všech frontách a boj s časem i o čas.

Kniha má od začátku strhující tempo, které v podstatě nepoleví až do konce. Vzhledem k tomu, že se celý děj odehrává během dvou dní, téměř po minutách máme možnost sledovat jak postupuje vyšetřování. Do toho se postupně kromě švédské kriminální policie a tajné služby zapojují americká FBI, CIA, britská MI5, německá tajná policie a také švédské ministerstvo spravedlnosti, kde po odchodu od policie pracuje bývalá parťačka Alexe Fredrika Bergmannová. Ta dostane za úkol být spojkou mezi ministerstvem a policií a tak je znovu zapojena do jednotlivých úkonů vyšetřování.

Jak děj knihy postupuje, policisté postupně získávají další a další vodítka a důkazy, ale přitom jsou stále jako v bludišti a nemohou se pořádně hnout z místa, každá nová okolnost je po chvíli vrátí tam, kde byli. Můžeme trochu nahlédnout pod pokličku mezinárodní spolupráce policejních orgánů a jejich chvílemi až absurdním praktikám vyjednávání mezi sebou. Postupem času napětí stoupá a každé rozhodnutí může změnit osudy čtyřset lidí uvězněných v desetikilometrové výšce.

Jak děj eskaluje, na povrch vyplouvají nové skutečnosti a důkazy a podezření padá na stále nové osoby, čtenář se sám chtě nechtě stává vyšetřovatelem se svojí vyšetřovací verzí toho, "jak to tedy bylo". Autorka opravdu umí využít moment překvapení a ve chvíli když už jsem si myslela, že drama skončilo, čekalo na mě ještě finální rozuzlení. Stejně tak umí využít drobných, až přehlédnutelných, detailů, které na konci mají větší váhu, než se zprvu zdálo.

Autorka si vybrala téma teroristických útoků a všudypřítomného strachu z nich, který do celého světa zakořenily události předchozích dvou desetiletí. To staví do kontrastu s osobními příběhy jednotlivých postav, ze kterých postupně vyplývá, že ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá a že nic není černobílé. 

Oběti ráje je kniha, která mě opravdu chytila a nepustila. Díky krátkým kapitolám děj svižně plyne a občas jsem se přistihla, jak napětím ani nedýchám. A tak to má být. 

Knihu bych určitě doporučila všem, kdo mají rádi čtivé a napínavé příběhy.


pátek 29. srpna 2014

Krkonoše - moje srdeční záležitost

Od svého útlého dětství jezdím každý rok na dovolenou na chalupu do Horní Malé Úpy do Krkonoš. Poprvé jsem tam byla, když mi bylo 8 měsíců a potom už každý rok, až doteď (myslím, že možná jednou jsme vynechali). 


Tohle místo je moje srdeční záležitost, vrylo se mi pod kůži a vrývá se tam s každým rokem hlouběji a hlouběji. Jezdila tam už moje mamka jako dítě se svými rodiči. Chalupu jsme sice museli během té doby vyměnit za jinou, ale zůstali jsme věrní stejnému údolí.

Jako děti jsme tam jezdili se ségrou, sestřenkou a bratrancem a dvěma kamarádkami. A samozřejmě jejich rodiči. Vyrostli jsme spolu jako jedna parta (Parta bláznů), užili jsme si neskutečnou legraci. Strašně ráda vzpomínám, jak jsme hráli na schovku kolem chalupy. Jak jsme si chodili hrát do potoka (vždycky jsme přišli s vodou v holinkách). Jak jsme si stavěli za chalupou bunkr, který nám připadal jako nedobytná pevnost, i když to bylo pár prken naházených přes sebe. Jak jsme chodili na borůvky a krátili si to nekonečné trhání jednoho kelímku zpěvem sprostonárodních písní. Jak po mě vždycky všichni chtěli vyprávět horory a potom usnuli a já se bála nejvíc a nemohla jsem usnout. Jak jsme dělali soutěže ve vaření (dodnes se divím našim rodičům, že jako porota byli ochotní to ochutnávat). Jak jsme překonávali děsivé nástrahy a vypravovali se na stezky odvahy do nedaleké shořelé chaty. Jak jsme se s bratránkem neustále prali o to, kdo bude velitelem naší party. Jak jsme vždycky soutěžili o to, kdo bude první na Snežce. Jak jsme hráli turnaje v ping-pongu. Jak jsme vždycky vydrželi šlapat spousty kilometrů na tůrách, protože nám rodiče vyprávěli příběhy nebo s námi hráli slovní hry. Jak jsme nesnášeli, když nás jednou za pár dní rodiče nahnali do koupelny a myli nás žínkou a mýdlem v lavoru napuštěném ohřátou vodou. Jak to bylo pohádkové místo a občas jsem i obrečela, když jsme jeli domů.

Časem se nám postupně rodiče začali rozvádět, chalupa prodávat a tak jsme si vyzkoušeli několik okolních chat, ale to nebylo ono. Nakonec jsme ale objevili ve stejném údolí přes silnici chatu, která se nám zalíbila a navázali jsme v ní na tradici každoročního pobytu v Krkonoších. Postupem času k nám začali přibývat kamarádi a partneři.

Z našich večerních her na dobývání pevnosti, schovku, vyvolávání duchů apod. se stalo posezení u něčeho alkoholického, hraní stolních her, zpívání s kytarou. Místo stavění pevností hrajeme kolem chalupy kroket. Na borůvky chodíme už raději a někdy i dobrovolně, protože víme, že to za nás nikdo nenasbírá:). Do potoka se chodí koupat jen několik odvážlivců a z holinek jsme už vyrostli. Horory se bojím už i vyprávět:). Místo soutěží ve vaření si připravujeme navzájem kulinářské dobroty, které se nikdo nebojí ochutnat. Už se na tůry nemusíme motivovat hraním her nebo soutěžením kdo tam bude první. Místo nechuti ke koupání bojujeme o to, kdo ještě bude mít teplou vodu. Ale při odjezdu mám pořád slzy na krajíčku.

Změnila se toho spousta. Ale to místo zůstává stále stejné, stále stejně okouzlující. Občas se mě někdo ptá, jestli mě to stále baví, jezdit na stejné místo, jestli by to nechtělo změnu. Ale pro mě to není stereotyp ani nuda. Pro mě je to místo, kde se cítím nejlépe, kde si můžu odpočinout, utřídit si myšlenky a strávit čas se svými kamarády, který si maximálně užívám. Občas, když potřebuju vypnout, když se potřebuju uklidnit, zavřu oči a představuju si, že sedím u chaty a koukám do údolí. Do zad mi pálí sluníčko, louka voní, potok šumí a všechno je tak, jak má být. 

Možná máte každý takové své místo. A je to dobře, protože je potřeba mít se o co opřít. A možná, že někdo má to své místo stejné jako já. A potkáváme se tam čas od času relaxující u chalupy:).



pondělí 25. srpna 2014

Noky se sýrovo-rajčatovou omáčkou

Čas od času se mi povede uvařit skvělé jídlo a ani nevím, jak jsem to udělala:). Stejný případ byly tyhle noky, které vznikly postupem "co dům dá". Minimum ingrediencí i práce, prostě ideální rychlé jídlo.

Ingredience:
1 balení bramborových noků
200 ml smetany na vaření
nakrájená/nastrouhaná niva
3 čerstvá rajčata
několik nakládaných sušených rajčat
čerstvá bazalka
koření (já použila směs na fetu, ale postačí pepř, sůl, chilli paprička)

Nejdřív si uvaříme noky, uvařené slijeme a do ještě horkých nalijeme smetanu na vaření a nasypeme nivu. Promícháme, zakryjeme pokličkou a necháme chvilku odstát. Čas od času můžeme promíchat, niva se smetanou vytvoří omáčku. Do toho přikrájíme oba druhy rajčat na menší kousky, nasypeme koření, opět promícháme a to je prosím vše:). 

Nazdobíme bazalkou a servírujeme.

středa 16. července 2014

Jak jsme si užívaly (a pochutnávaly) na Korfu

Na přelomu května a června jsme vyrazily na dámskou jízdu na řecký ostrov Korfu. Čtyři holky, pěkně na začátku sezóny prvním letadlem. Byly jsme tam celkem 5 dní, během kterých jsme stihly nachytat bronz, zaplavat si ve studeném moři, vyrazit na jeden pěší výlet, zaběhat si společně, půjčeným autem projet část ostrova, vypít 4 lahve ginu a ochutnat spousty řeckých specialit.


A na tu poslední část, tedy jídlo, se v dnešním blogu chci zaměřit. Holky byly na stejném místě už loni a tak šly na jistotu - dávaly si jídla, co jim nejvíc chutnala. Já jsem se nechala inspirovat a k tomu jsem ochutnávala jejich speciality, které mi byly doporučeny. Jelikož jsme chodily každý den na oběd i večeři, měla jsem dost možností se seznámit s řeckou kuchyní a musím říct, že mě opravdu nadchla.

Nechci tu vypisovat všechny řecké speciality (takový znalec rozhodně nejsem), zaměřím se jen na to, co jsme ochutnaly a vyzkoušely.

Nejčastěji jsme chodily do taverny Skondros, která se nacházela přímo na naší pláži, takže jsme jí většinou navštívily několikrát za den:). Řecký salát - klasika, ve Skondrosu nejlepší (největší kus fety).

Jiná variace salátu - tuňákový. Čerstvá zelenina živená řeckým sluncem, na té jsme si opravdu pochutnávaly.

Tzatziky - řecký klasický překrm, občas je podávají i mezi dipy.

Náš nejoblíbenější předkm - chleba s olivovým olejem. Zdá se to možná divné, ale jejich vláčný bílý chleba namočený do skvělého olivového oleje je největší lahoda:). Lahvičku s oliváčem mají vždy spolu s octem položenou na stole, většinou jsme jim my 4 olej spotřebovaly :D.

Dipy - vpravo tzatziky a vlevo ochucená majonéza, musím uznat, že opravdu dobrá věc.

Krevety saganaki - pro mě asi jedna z největších dobrot. Krevety v omáčce z dušené zeleniny s fetou.

Zapečená feta - nejoblíbenější jídlo holek, ani nedokážu spočítat, kolikrát si jí naše skupinka za dobu pobytu objednala.

My čtyři v parádní restauraci, která se stala neplánovaným cílem našeho pěšího výletu (v dáli za námi je vidět Albánie).

Grilovaná chobotnice v Pumphouse, další restauraci, kterou jsme navštívily. 

Smažené kalamáry v Pumphouse.

Sofrito - řecká specialita, hovězí maso v omáčce. K tomu hranolky a rýže - ta byla ochucená anýzem, mně nechutnala, ale alespoň jsem vyzkoušela jejich úpravu.

Taverna Maistro, kterou jsme měly přímo pod okny a jejich úžasné slávky.

 Asi nejlepší restaurace byla Lemon Garden. Romantické sezení na velké zahradě mezi citronovníky a opravdu nejlepší kuchyně.

 Musaka - řecká specialita, pro mě asi nejlepší jídlo tohoto pobytu:).

 Jehněčí maso, nevím přesný název, bylo to ale dobré.

Kuřecí souvlaki se zeleninou.

 Gyros s čedarem.

Abych neopomenula ani naše úžasné snídaně na balkóně - řecký jogurt s oříšky/rozinkami a řeckým medem.

 Nesmím zapomenout ani na pití. Řecké pivo je kupodivu chutné, lehčí, ale nemusejí se stydět nazývat to pivem:). My jsme se jím svlažovaly za horkých dní u moře.

 Ve Skondrosu jsme vždy ke každému placení dostaly pozornost podniku - ouzo.

V Pumphouse jsme nedostaly ouzo ale kumquatový likér... to bylo trochu za trest :D, kumquaty nám tedy opravdu nezachutnaly (tedy skoro všem z nás).

Korfu je krásný zelený kopcovitý ostrov, kde není těžké nakouknout trošku pod pokličku místním Řekům. Dá se říct, že všechno odpovídá jejich povaze - rozhodně se nepředřou a tím pádem se spokojí se skromnějším obydlím. Kdo by se ale kam honil, když je tam tak pěkně, že? Dovču jsem si opravdu užila a s radostí se na Korfu někdy vrátím. Výborné jídlo, to už byl jen takový bonus:).

pondělí 14. července 2014

Ovesná kaše bez vaření

Ráno někdy není čas na vaření ovesné kaše a i když jí snídám hrozně ráda, nepovede se mi to tak často, jak bych chtěla. Proto se mi strašně zalíbil tenhle nápad - jednoduše si podle chuti připravím kaši do sklenice, nechám jí přes noc v lednici, ráno vezmu a jdu.

Kombinací a nápadů je spousta, takže jsem zkusila svůj recept - co dům dal:). Z výsledku jsem tak nadšená, že jsem se rozhodla to rovnou sepsat, protože k téhle kombinaci se určitě vrátím.


Ingredience:
- 1 zavařovací sklenice
- 5 lžic ovesných vloček
- 2 lžíce jogurtu
- 1 lžička chia semínek
- mléko
- 2 lžíce medu
- lžíce slunečnicových semínek
- 2 lžíce strouhaného kokosu

- 3 švestky nakrájené na kostičky
- rybíz 

Nejdřív si do sklenice dáme všechny ingredience bez ovoce, zalijeme mlékem tak, aby vločky byly celé namočené. Sklenici zavřeme a pořádně protřepeme. Potom přidáme ovoce a znovu trochu protřepeme. Dáme přes noc do lednice a ráno je snídaně/svačina připravena.

Je to fakt dobrota. Budu zkoušet další kombinace a časem se o ně třeba zase podělím:).

Dobrou chuť!


čtvrtek 12. června 2014

Mrkvovo-pomerančový krém - skvělá letní polévka

Měla jsem chuť na mrkvový krém. Při vaření jsem ale popustila uzdu své fantazii, což se někdy stává a vznikl z toho povedený a dost netypický krém s příchutí pomeranče:).


Ingredience:
4 větší mrkve
1 cibule
šťáva z 1/2 pomeranče
trochu pomerančové kůry
bujon (nebo vývar)
sůl
pepř
skořice
máslo
smetana na vaření 
chilli paprička
čerstvé bylinky - tymián, rozmarýn, oregano

Nakrájejte si nadrobno cibuli a zpěňte jí na másle v hrnci. Na ní hoďte opéct na kolečka nakrájenou mrkev a nakrájenou pomerančovou kůru. Zaprašte jí špetkou skořice a až bude všechna trochu osmahlá, zalijte horkou vodou do které přihodíte kostku bujonu/vývarem a nechte vařit. Je potřeba, aby mrkev změkla. 

Vymačkejte do polívky šťávu z půlky pomeranče (kdo se toho bojí, může dát méně), osolte, opepřete, přisypte nasekanou chilli papričku a bylinky.

Jakmile bude mrkev měkká, tak vypněte plamen a ponorným mixérem opatrně rozmixujte polévku v krém. Potom přilijte smetanu a ještě krátce povařte, případně dochuťte.

A je to. Navrch se dá polévka dozdobit hoblinkami parmezánu nebo mrkve.

Chuť je to trochu netradiční, protože polévka jde do sladka. Není se ale čeho bát, je to vážně moc dobré a osvěžující v těch vedrech:).


Dobrou chuť!


úterý 10. června 2014

Moussaka - klenot řecké kuchyně

Na přelomu května a června jsem strávila 5 dní na řeckém ostrově Korfu. Po dlouhé době jsem se zase podívala do Řecka a nasála trochu středomořskou atmosféru. A taky jsem si dost užívala jejich jídlo. Snažila jsem se vyzkoušet všechny možné pokrmy, zejména jejich typické (o tom ještě bude jeden z budoucích blogů).


Po příjezdu jsem ale měla chuť si něco řeckého uvařit a příležitost jsem měla vzápětí, protože jsem pozvala kamarádky na večeři k nám domů. Rozhodla jsem se, že jim zkusím upéct moussaku (musaku), klasický řecký pokrm.

Nechala jsem si poradit od ségry, která moussaku taky občas peče a výsledek byl skvělý. Jen jsem si k jejímu receptu přidala i brambory, protože jsem to v Řecku jedla právě tak a moc mi to chutnalo.

Ingredience (4 porce):
3 větší brambory
3 střední lilky
600g mletého masa (vepřové, hovězí nebo mix)
3 větší cibule
dvě plechovky loupaných krájených rajčat
2 zakysané smetany
2 vejce
100g nastrouhaného parmezánu
olivový olej
1 dcl suchého bílého vína
hrst čerstvého oregana/petrželky
skořice
sůl
pepř
strouhaný parmezán na posypání

Nejdřív si dáme vařit ve větším hrnci vodu na brambory. Ty omyjeme a nakrájíme na plátky.

Lilky si nakrájíme na plátky a rozpálíme si druhou pánev. Nasucho je poté opečeme postupně všechny z obou stran tak, aby trochu zhnědly a zvláčněly.




Cibule si nakrájíme na jemno, na pánev si dáme hodně rozehřát olivový olej a vhodíme na něj maso. To několikrát otočíme, aby se opeklo ze všech stran a potom na něj hodíme cibulku, promícháme. Zasypeme skořicí (nebojte se toho, dodá to tomu úplně božskou chuť), osolíme, opepříme, vhodíme nasekané oregano a zamícháme. Potom do směsi nalijeme víno a přidáme obě plechovky rajčat. Zamícháme, přikryjeme pokličkou a necháme dusit.

Zapneme si troubu na 200 stupňů.

Jakmile se nám začne vařit voda na brambory, tak jí osolíme a vhodíme tam brambory. Stačí jim tak 5 minut, potom je vypneme a slijeme.


Připravíme si zapékací misku, kterou si lehce vytřeme olejem. Na dno naskládáme vrstvu brambor, můžeme je lehce okořenit, ale nepřeháněla bych to. Na ně naskládáme vrstvu lilků a na tu dáme masovou směs. Záleží na vás, jak velké množství budete dávat a kolik vrstev z toho vytvoříte. Já jsem dala brambory, lilky, maso a to jsem zaskládala zbylými lilky.





Nahoru přijde poslední vrstva, a to bešamel. V receptu, který jsem dělala jsem jej ale nahradila zakysanou smetanou smíchanou s celými vejci a nastrouhaným parmezánem. Je to lehčí a velmi chutná varianta. Směs si smícháme v misce a poté jí zalijeme navrch moussaku.

Moussaku dáme do trouby a pečeme asi 40 minut - do té doby, než vrchní vrstva ztuhne a začne se barvit trochu do hněda. Chvíli předtím, než jí budeme chtít vyndat z trouby jí ještě navrch posypeme parmezánem a necháme ho rozpustit v troubě. Poté je už moussaka hotová a připravená k snědení:).


Vážně musím říct, že jsme z ní byli nadšení všichni. Dokonce tak, že se mi nepovedla udělat úplně pěkná fotka už hotové moussaky, protože jsme se na to vrhli dřív, než mě to napadlo fotit:). Pro ilustraci jsem ale přeci jen něco zachránila a vyfotila :D.

Jinak jsem Vaškovi dělala veggie verzi, tedy bez masa, postup na chlup stejný.


Dobrou chuť!

středa 14. května 2014

Chia energy tyčinky

Po přečtení knihy Born to run od Christophera McDougalla (doporučuji!!!) jsem si celkem osvojila používání chia semínek v kuchyni - do chleba, do kaší, do jogurtu, jako nápoj iskiate apod. Také jsem ale chtěla vyzkoušet energy tyčinky, které si s sebou berou běžci na delší běhy. A tak jsem je vyrobila Vášovi jako doping na pražský maraton.


Ingredience:
sušené datle (1 hrnek)
chia semínka (1/3 hrnku)
ovesné vločky (1/3 hrnku)
arašídové máslo (2-3 lžíce)
vanilkový/mandlový extrakt (1 lžička)
strouhaný kokos (1/3 hrnku)
špetka soli
nasekané mandle (3 lžíce)
celá tabulka hořké kvalitní čokolády
holandské kakao (3 lžíce)

Nejdříve je potřeba připravit základ - v mixéru rozmixujeme sušené datle najemno, až téměř na pyré. Je to pěkně lepivé, ale nebojte se toho. Potom už přidáváme další ingedience, které v mixéru hezky pomeleme s tím. Čokoládu jsem si namlela na prášek zvlášť, lze asi i nasekat a nechat kousky. Když máme všechno pěkně smíchané a rozmixované, vznikne nám taková hnědá lepivá hmota:).

Ustřihneme si větší kus pečícího papíru, použijeme menší zapékací misku, vyložíme jí pečícím papírem tak, aby do něj bylo pak možno celou směs zabalit. Do misky na pečící papír dáme celou směs a namačkáme jí ve stejnoměrné vrstvě pěkně po celém dně misky až do krajů. Nejlépe celou směs udusáme např. rovným dnem skleničky trochu silou, tak aby vše drželo pěkně pohromadě. Potom směs zabalíme do pečícího papíru i shora a dáme v misce do lednice ztuhnout. Necháme to alespoň přes noc v lednici, já to tam ale nechala i několik dní.




Potom si směs v pečícím papíru vyndáme z misky a nakrájíme na požadovanou velikost tyčinek. My jsme krájeli na kostky a ty jsme potom jednotlivě nebo po dvou balili do potravinářské fólie.




Váša si je potom bral na maraton na trať jako doping do kapsy a říkal, že mu vážně dost výrazně pomohly. Za těch 42 kiláků snědl asi 6 kostek a nejen, že doběhl, ale zlepšil se o 15 minut oproti loňsku:). Nechci si úplně přičítat zásluhy, ale myslím si, že to bude trochu i těma tyčinkama:).




Jinak maraton byl krásný zážitek, byla jsem tam jako Vášův support a fotograf, ale vážně jsem si to moc užívala, trochu jsem těm běžcům záviděla, ještě víc jsem je obdivovala a fandila jim. Kdo se na takovou trať vydá, je vážně borec, nehledě na čas nebo stav v jakém doběhne, dokonce i nehledě na to, když náhodou nedoběhne. A já doufám, že jednou budu mít natrénováno tak, abych se i já toho mohla zúčastnit:).

(na fotce mávající Váša v oranžovém triku a po jeho levici v modrém triku a červeném šátku strejda)

A Váša s mým strejdou, to jsou borci samozřejmě největší! :) 



čtvrtek 10. dubna 2014

Domácí pesto z medvědího česneku


Není nad to čerpat sílu a zdraví z přírody, z toho, co roste kolem nás. Osobně nejsem moc nakloněná žádným umělým potravinovým doplňkům, zázračným vitamínům, které vždycky jednou za čas přijdou na trh jako to nejlepší, co můžete svému tělu dopřát. Podle mě je důležitější své tělo poslouchat a vše potřebné mu dávat zejména z normální stravy. To, o co ho ochuzujeme, potom musíme dohánět formou různých pilulí, vodiček, prášků a vymstí se nám to potom v podobě nějaké nepříjemné nemoci. To je samozřejmě můj názor a můžete si o tom myslet koneckonců co chcete. Já se podle toho snažím chovat a mám zatím pocit, že to nese své ovoce. Proč utrácet nesmyslné peníze za vitamíny v lékárně, když si můžeme dát takový "doping" zadarmo rovnou z přírody?


A tak jsem před pár lety objevila i medvědí česnek. Zjistila jsem, že ta "tráva", které roste nedaleko našeho domu hromada, není jen tak ledajaká tráva, ale je to medvědí česnek, jarní bylina nabitá energií a vitamíny. Je plný vitamínu C a také pozitivně působí na zažívání a funkci trávicího ústrojí. Roste hlavně ve vlhčích lesích a pronikavě voní po česneku. Nejlepší je ho stihnout natrhat ještě předtím než rozkvete (jen pozor, abyste si ho nespletli s konvalinkami, ty mají listy podobné, ale jsou jedovaté!). Dá se použít čerstvý, já si ho část i mrazím a potom jej používám celý rok na vaření. Je to bylinka s rozmanitými možnostmi použití - do polívek, pomazánek, jako koření na maso, do salátů, ...


Letos jsem se rozhodla, že si z něj udělám i pesto. Jako suroviny jsem použila to, co jsem měla doma, ale myslím si, že lze tyto suroviny různě obměňovat, doplňovat dle chuti.

Ingredience:
medvědí česnek - alespoň dvě hrsti
vlašské ořechy - dvě hrsti
kvalitní olivový olej
strouhaný parmezán
trochu soli

Všechny ingredience jsem si dala do vyšší nádoby a tyčovým mixérem jsem je rozmixovala na jemno. 
A to je vše:).

A k čemu ho použít?


Já jsem si ho nechala v uzavřené nádobě v lednici a nejdřív jsem ho použila na těstoviny, do kterých se jen vmíchá, já je navrch ještě lehce zakápla olivovým olejem a posypala parmezánem. K nim jsem si v troubě upekla na olivovém oleji cherry rajčátka s bazalkou a solí (pečená v troubě seshora na 230 st.). Jednoduché, rychlé a chutné.



















Medvědí česnek obsahuje silice, takže je lepší si pesto nechat rozležet a použít třeba až druhý den, má to grády:-). Dál ho můžete použít do salátů, pomazánek nebo ho smíchat se zakysanou smetanou a tak si z toho připravit omáčku ke grilování. Pesto vám v uzavřené nádobě tak týden v lednici určitě vydrží. pokud ho ovšem dřív nesníte:).

Podělím se s vámi ještě o jeden tip, který se hodí na jarní očistu těla - natrhejte si čerstvé mladé kopřivy a udělejte si z nich čaj, doporučuje se pít tak 14 dní v kuse, čistí játra. A ty se hodí jednou za čas pročistit:).

Máte nějaké podobné tipy z jiných bylinek?