V Pardubicích se vždycky v dubnu běhá Vinařský půlmaraton. V době, kdy jsem sama ještě běháním dost opovrhovala (není to tak dlouho), jsem se chodívala koukat, jak spousta známých tváří běhá pardubickými ulicemi a bojuje sama při zdolávání 21km trasy. Rozhodně mě nenapadlo, že bych se někdy pokoušela o to samé:-).
Uplynula nějaká doba a je to tady... Běh mě baví, naplňuje a představuje pro mě neustálou motivaci k lepším výkonům. Jelikož jsem fakt běžec - hobbík, tak mám na zlepšování téměř nekonečné možnosti:-). A letos poběžím půlmaraton taky.
Ani jsem nepřemýšlela, že bych zkusila napoprvé jiný než pardubický. Takže jsme se trochu vyhecovali spolu s naší běžeckou skupinkou a přihlásili jsme se. To byla ta lehčí fáze... Teď ale zbývá asi měsíc do chvíle kdy budu stát na startu a doufat, že se nějak dostanu do cíle.
Běhám normálně alespoň dvakrát týdně, snažím se spíš třikrát, ale rozmary počasí jsou letos opravdu neuvěřitelné. Vždycky se rozběhám, věřím si na uběhnutí nějaké delší trasy blížící se půlmaratonu a příroda nám vystaví na dva týdny stopku v podobě sněhu, náledí a podobných... To už se stalo několikrát. Jen mě znervózňuje, že už je skoro konec března, včera bylo astronomické jaro, ale oteplení je v nedohlednu...
Včera byl ale nečekaně krásný a teplý den (pominu-li, že předvčírem napadlo asi 15cm sněhu). Takže jsem hned po práci jen převlékla dres a vyběhla spolu se ségrou a pejskama ven. Původně jsem si myslela, že se proběhnu nějakých 7km, ale nakonec jsem uběhla 13km, dostaly jsme se až skoro pod Kuňku (Kunětická hora). Mě to dost bolelo, ale jsem ráda, že jsme byly, protože bůh ví, kdy se zase dostaneme.
Běhám s iPhonem a aplikací Nike+GPS, takže tady je screenshot trasy:
Kolem Labe bylo tak krásně, že jsem neodolala a zastavila jsem se, abych udělala pár fotek... Tady jsou:
Přede mnou Kuňka a ségra s Dexíkem
Západ slunce nad Pardubicemi
Barney
Dexík běží
Žádné komentáře:
Okomentovat