středa 26. března 2014

Prostě povedený jarní víkend - hamburgery, bylinková spirála a zasloužený relax

Už před rokem jsem při brouzdání po internetu objevila nápad na bylinkovou spirálu. Tehdy jsem si říkala, že by to bylo fajn, zbudovat si takovou spirálu na zahradě taky. Samozřejmě, že teoreticky jsme byli připraveni, věděli jsme, kde jí zbudujeme, docela i z čeho jí zbudujeme, ale ještě si najít ten čas.

Nakonec nám nahrálo do karet počasí, protože minulá sobota byla ukázkově jarní, sluníčko svítilo celý den a nám se podařilo udělat si volno a celý den strávit venku.

Z pátka na sobotu jsme přespávali u kamaráda ve Vesce, kde jsme měli malou rozlučku s jejich domečkem než ho prodají. A při té příležitosti jsme si dle tradice dali domácí hamburgery. Ta lehkost, s jakou jsme je dělali, ta souhra, to mě přesvěčilo o tom, že jsme už sehraný burgerový tým:). A výsledek byl opravdu chutný!










Ráno nás vytáhlo sluníčko z postelí a tenhle krásný den jsme zahájili snídaní a kafíčkem na zahradě. Potom jsme natáhli slackline a celé dopoledne jsme chodili po ní.




















Potom jsme se odebrali domů a cestou jsme zahájili i zmrzlinovou sezónu na domácí zmrzce v Kuněticích - měli luxusní grepovou a marcipánovou!




















Doma jsme si dali rychlý oběd a vrhli jsme se na spirálu. Samozřejmě, měli jsme to připravené tak napůl, takže z očekávaných dvou hodin práce bylo pět:).

Rozhodli jsme se, že využijeme materiál, který se nám po různých předchozích stavbách a rekonstrukcích válí na zahradě. Takže jako stavební materiál jsme zvolili cihly. 

A proč jsme se rozhodli pro spirálu? Ani jsme tolik nepotřebovali ušetřit prostor, k tomuto účelu je spirála asi určená především (hodně bylin na malém prostoru, v patrech). Spíš to bylo proto, že bylinkový záhon jsme měli už trochu zanedbaný a mě se opravdu líbila ta představa, že tomu dáme trochu nějaký tvar a především ten záhon dáme do pořádku.


Nejdřív jsme se tedy pustili do rytí, vyryli jsme postupně všechny bylinky, co jsme tam měli. Identifikace některých z nich byla až následná a u některých si i po přesazení nejsme jisti, co z nich bude, protože jsou přeci jen ještě před rozpukem:). A taky jsme se zbavili spousty máty, která nám pěkně prorostla úplně vším a nechtěla ten boj vzdát. Samozřejmě, že máta je super, ale před úpravou to byl spíš mátový záhonek, nedávala už ostatním bylinkám moc prostoru:).


Po vyrytí, vyčištění a vymezení prostoru jsme se pustili do stavby. Jak na to, to jsme občas řešili až přímo v ten okamžik, kdy jsme se trochu zasekli. Nejeli jsme totiž podle nějakého podrobného návodu (není totiž ani potřeba), ale spíš podle obrázku, takže jsme tak nějak odhadovali, jak dál v té dané chvíli:). Ale šlo to pěkně.


Spirála nám postupně rostla, občas jsme cihly naskládali, potom zase odskládali, podumali, zase naskládali:). Ale postup byl jinak asi takovýhle: vytvořili jsme si základ spirály, potom jsme jí postupně s cihlami zvedlali do výšky a vysypávali hlínou.


Protože jsme se to snažili dělat poctivě, aby se nám to hned nezhroutilo, prosypávali jsme cihli pořádně hlínou, uplácávali, zkoumali správný sklon, podepření atd atd.:) Prostě Bořek Stavitel hadr.








Spirála ale rostla, nepadala, nakonec jsme jí dostavěli a dokonce jsme jí stihli i osadit bylinkami. Prozatím těmi, které jsme měli k dispozici z původního záhonku, další budeme ještě doplňovat.





Měla jsem z toho ale velkou radost. Z celého toho dne. Bylo to parádní, i když jsem nakonec nestihla běh, který jsem si plánovala, strávila jsem celý den venku na sluníčku, dokonce jsem si i trochu opálila obličej, ale především jsem si trochu mákla, vyčistila hlavu a prohřála se. Užila jsem si to a nabrala jsem spoustu energie do nadcházejícího propršeného týdne, takže jsem vážně ráda a doufám, že bude víc takových pěkně strávených dní:).

A kdo byste se chtěl dozvědět víc o bylinkové spirále, stačí googlit, je toho na internetu spousta:).

Tenhle víkend měl i krásnou dohru - neděle komplet celá propršela, takže jsme museli chtě nechtě odpočívat:). Já jsem teda ještě ráno stihla dát svižnou běžeckou desítku, v dešti se běhá parádně. Tím jsem si uklidnila špatné svědomí ze zanedbání tréninku (půlmaraton se nebezpečně blíží) a mohla jsem zbytek dne klidně proflákat:). Klasické zakončení neděle v sauně už bylo jen třešničkou na dortu.





středa 19. března 2014

Peču kváskový chleba II. - takové malé shrnutí


Nebylo to žádné předsevzetí, ale od začátku letošního roku peču kváskový chleba. Začalo to vypěstováním domácího kvásku, který jsem tu popsala v dřívějším blogu. Od té doby kvásek stále žije a tak nějak pravidelně-nepravidelně, zhruba jednou za týden, z něj peču domácí chleba. Vzhledem k tomu, že už jich mám pár za sebou, rozhodla jsem se tu ukázat pár výtvorů a shrnout jak mi to jde.

Popravdě, hned z prvních chlebů jsem byla nadšená a psala jsem o tom blog. Zpětně se musím pousmát, protože ty první dva chleby se mi, v porovnání s těmi dalšími, až tak moc nepovedly - nebyly pořádně nakynuté, takže byly trochu zdrclé. Ale byly moje, takže nadšení bylo velké, samozřejmě. Pekla jsem je podle receptů Maškrtnice na Vinohradský chleba.




Potom jsem se rozhodla zkusit recept jiný, a to Cuketkův český chleba. A tam přišel ten velký úspěch - chleba mi krásně kynul, v troubě vyběhl, měl křupavou kůrku, měkkou střídu, no byl to vážně Pan Chleba:). 




Od té doby se více méně držím tohoto Cuketkova receptu. Už jsem si vytvořila nějaký systém a pečení chleba mi už nepřipadá jako celodenní disciplína, v pohodě to zvládám po práci i s jinými aktivitami, protože čistý čas, kdy je mě k tomu potřeba, je asi 20-25 min:). Zbytek si chleba poradí sám (když mu zapnu topení a potom troubu:)).

Rozhodla jsem se svůj postup trochu shrnout, zejména pro ty z vás, kteří se do toho ještě nepustili jen ze strachu, že je to složité. Ale i pro všechny ostatní, protože budu ráda, když vám můj postup nějak pomůže, nebo když se od vás třeba naopak dozvím nějaké užitečné tipy já.

Krok č. 1 - den předem
Vyndám si sklenici s kváskem z lednice. Mám ho ve velké sklenici od oliv z Kauflandu, tj. asi 1 litr. V něm si vždycky nechám po pečení kvásek, je to asi pár lžic. Když ho vyndám, zředím ho vodou a namíchám do něj žitnou mouku. Nijak si to neměřím ani nevážím, dělám to od oka, aby ho potom bylo asi do poloviny sklenice (aby ho bylo dost, ale taky měl ještě kam růst - protože bude růst), konzistenci jako kaše. Sklenici zakryji potravinářskou fólií a gumičkou a nechám stát na lince. 

Kvásek by měl přes noc vyběhnout, zvětšit výrazně objem. Můj kvásek většinou ráno skoro vylézá ze sklenice, ale zatím nejsem schopna si přivstat, abych zadělala těsto ráno a dala ho třeba kynout do lednice (taky to časem chystám)- Takže já ho většinou nechám jak je a odpoledne když přijdu, je už trochu spadlý. Vzhledem k tomu, že ale pracuje, tak to neřeším a použiji ho (a zatím se mi to vždycky osvědčilo). Samozřejmě ho lze ráno ještě trochu přikrmit, ale nepřeháněla bych to...

Krok č.2 - zadělání těsta
Vezmu si mísu, postavím jí na váhu (vynuluji) a vliji do ní ze sklenice kvásek. V receptu od Cuketky se píše 220g kvásku, já tam naliji většinu toho, co mám tak, aby mi zbylo ve sklenici po dně na příště. Mimochodem, tohle je ta fáze, kdy se kvásek odděluje na příště, případně do více skleniček, když ho chcete někomu darovat. Sklenici se zbytkem kvásku zavřu víčkem a vrátím do lednice.
Podle toho, kolik mám kvásku v míse, potom upravuji poměry dalších surovin. Nesnažím se to ale složitě přepočítávat, prostě tam od oka přidám trochu víc od všeho, když je třeba:).

Postup mám následující: Nejdřív do mísy stojící na váze naliji kvásek, váhu vynuluji, do něj přiliji vodu - rozmíchám. Potom váhu opět vynuluji a sypu mouku. Snažím se dávat více druhů, takže dám třeba většinu žitné, část celozrnné, dosypu hladkou pšeničnou (pokaždé to dělám tak, jak mi to přijde pod ruku). Přidávám ještě otruby, ty jsem si koupila ve zdravé výživě, balíček stojí asi 15 korun a dávám jich tam cca několik lžic. Těsto takhle zamíchám, aby se spojilo a potom dochucuji - nasypu tam sůl (vycházím z Cuketkových 12g, dle poměru zase upravuji), kmín, semínka (lněná, sezamová, slunečnicová, konopná, chia - opět co mám doma, co mi přijde pod ruku). Zpracuji těsto tak, aby se nelepilo, bylo hladké, ale poměrně vláčné, nesmí být moc tuhé (což by se vám ale s dodržením poměrů stát nemělo). Potom mísu s vypracovaným těstem na půl hodiny nechám odpočívat přikryté igelitkou.

Krok č. 3 - bochník
Po půl hodince těsto opatrně vyklopím z mísy na pomoučený vál/linku (pomůžu si stěrkou), posypu ho moukou a začnu překládat. Stačí těsto chytit za jeden konec, zvednout, aby se trochu natáhlo a přeložit napůl. Tenhle postup opakujte ze všech stran, do těsta se tak zapracuje ještě nějaká mouka a vytvoří se trochu struktura chleba. Potom vytvaruji bochník a do hodně vymoučené ošatky dám chleba kynout na 2 hodiny. Ošatku zakrývám igelitkou a dávám na topení, za dvě hodiny mi chleba krásně zvětší objem, zhruba dvojnásobně. 

Krok č. 4 - pečení
Jakmile mám už chleba pěkně vykynutý, dám si rozehřát troubu i s plechem v ní, a to na nejvyšší stupeň. Je třeba, aby byly trouba i plech pořádně vyhřáté, takže to nechávám nahřát klidně 30 minut. Potom už je to rychlá akce, vyklopím z ošatky opatrně bochník na pečící papír, naříznu navrchu a vložím na plech. Do trouby cáknu trochu studené vody, aby se chleba trochu zapařil a peču. Vzhledem k tomu, že moje trouba má maximum 230 st., tak teplotu během pečení neměním, nechávám péct zhruba 30 minut na stejnou teplotu, dokud chleba není viditelně hotový (to se dá ještě vyzkoušet i poklepáním na chleba zespoda, musí mít dutý zvuk). Pokud pečete na 250 st., tak je lepší po prvních 10-15 minutách teplotu stáhnout tak na 220 st.

Krok č. 5 - chlazení
Chleba je hotový, ale tahle fáze je taky důležitá. Vytáhněte chleba z trouby a položte ho na mřížku (používám mřížku sporáku). Tak vychladne a zespoda se nezapaří. Ještě ho trochu pocákám vodou, je pak lesklejší a hezky se rozvoní po celé kuchyni (kvůli tomu to dělám hlavně:)). Než do něj říznete, nechte ho aspoň hodinu vychladnout, jinak by se vám mohl zdrcnout.

Tak to je asi vše. Je to vážně požitek zakousnout se do vlastního domácího chleba. Zatím jsem nezkoušela jiné recepty, ale i na to dojde a potom se tu zase pochlubím výsledkem:).











neděle 9. března 2014

Rychlá večeře - těstoviny s lehkou cuketovou omáčkou


Opakovaně se utvrzuji v tom, že v jednoduchosti je krása. Opakovaně jsem kouzlo jednoduchosti objevila s tímhle receptem, který asi zařadím mezi velmi oblíbená rychlá jídla. Navíc na to není potřeba téměř nic:).

Ingredience (2 porce):
těstoviny (jakékoliv)
2-3 stroužky česneku
1 menší cuketa (mladá)
2 lžíce olivového oleje
lžíce másla
čerstvá/sušená chilli paprička
2-3 lžíce zakysané smetany
menší miska nastrouhaného parmezánu
sůl, pepř
čerstvá bazalka (případně jiná zeleň)

Je to vážně snadné. Nejdřív si dáme vařit vodu na těstoviny. Česnek i cuketu si nakrájíme na tenké plátky a papričku na kolečka (nebo nasekáme). Potom rozehřejeme na pánvi máslo s olejem a na něm opečeme asi minutu česnek s chilli. Přihodíme cuketu, okořeníme, občas lehce zamícháme. Cílem je, aby nám trochu změkla, ale ne aby se "rozblemcala". Mezitím si uvaříme těstoviny al dente (na skus).

Jakmile je cuketa hotová, stáhneme plamen a vmícháme k cuketě zakysanou smetanu s většinou parmezánu, promícháme tak, aby se vše spojilo a necháme ještě chviličku probublat. Pak plamen vypneme úplně. Vmícháme těstoviny a pak už servírujeme, navrch zasypeme zbylým sýrem a nazdobíme bazalkou a kouskem čerstvé chilli papričky.

A to je všechno. Jednoduché, rychlé, lehké, ale především fakt dobrota.

Takže dobrou chuť!