Je to tak, už i já... Částečně to způsobil obecný úpadek potravin a fakt, že koupit slušný a chutný chleba, který vydrží alespoň tři dny, je občas pořádný oříšek. Větší podíl na tom ale nese moje přirozená kuchařská zvídavost a potřeba to prostě zkusit:).
Když jsem na blogu Maškrtnice a Cuketky narazila na návody jak péct kváskový chleba a následně jsem pátrala různě po internetu, získala jsem pouze dojem, že je to šílená alchymie a že to prostě nechápu:).
Zlomem byla aktivita mojí kamarádky Barči, která se pustila do vedení kvásku a měla jsem přislíbený vzorek. Když mi řekla, že i jí dvakrát kvásek chcípl a přečetla jsem si všude možně, že vypěstovat kvásek není taková sranda, začínalo to na mě být až příliš komplikované a upouštěla jsem od té myšlenky kváskového chleba.
Nakonec to byla ale právě Barča, která mi předala kousek kvásku, který dostala a nakrmila. V té chvíli už jsem měla něco máloo tom, jak to funguje, nastudováno. Kvásek jsem uložila spát do lednice, odjela na Silvestra a těšila se, že 1.1. zahájím nová rok prvním chlebem. Po příjezdu jsem ale objevila kvásek v dost řídké formě a dost octově zapáchající.. prostě opravdu nevoněl a já mu opravdu nevěřila.. V tu chvíli jsem ale už byla tak natěšená na to pečení, že jsem se prostě rozhodla, že si kvásek vypěstuju svůj.
Do litrové zavařovačky jsem dala 50g vody a 50g žitné chlebové mouky, překryla potravinovou fólií, zadělala gumičkou a nechala stát na lince. Plán byl krmit po 24 hodinách cca a 4. den péct. Krmila jsem zhruba stejným množstvím mouky a vody každý den, kvásek pomalu bublal, pak nabýval, pak si i otevřel sklenici a vycestoval na linku. 3. den jsem mu udělala domeček ve větší sklenici a vzala ho na výlet k mojí mamce, kde jsme následující den trávili. 3. den už zase chtěl vystupovat ze sklenice. Bylo mi jasné, že kdybych ho nechala přes noc v téhle, je jistota, že budu další den ráno uklízet kuchyň, takže zase dostal větší (dvoulitrovou!!!) sklenici a krmení :D. Další den jsem tenhle aktivní kvásek lehce porozdala po příbuzenstvu a zbytek jsem si donesla domů. Původně jsem chtěla péct ten 4. den, ale nakonec jsem se rozhodla, že to nechám ještě jeden den uležet a upeču 5. den.
Rozhodla jsem se pro pečení vinohradského chleba podle Maškrtnice, a to přesně podle těchto tří videoreceptů:
Ingredience:
1 lžička kvásku
rozmíchat v 190g vody a 140g mouky (hladká pšeničná)
700g hladké pšeničné mouky
90g žitné mouky
410g vody
1 lžíce soli
Takže jsem si den před pečením nakrmila kvásek pšeničnou moukou a vodou a nechala jsem ho zase pracovat přes noc. Tentokrát mi přišlo, že byl aktivní úplně nejmíň za poslední dny, ale něco se tam dělo, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
NEZAPOMEŃTE SI PŘED PEČENÍM ODEBRAT KVÁSEK NA PŘÍŠTĚ!
Rozhodla jsem se těsto hnětat v robotu, který jsem měla k dispozici, do budoucna mě asi chtě-nechtě čeká hnětení ruční, protože v bytě robot nemám. Zkusila jsem i metodu autolýzy, kterou můžete vidět ve druhém videu - smíchat mouku a vodu, které přijdou do těsta a nechat půl hodiny reagovat (štěpení enzymů,...). Po půl hodině jsem přilila do těsta kvásek, hnětala na nižší rychlost, když se to trochu spojilo, přidala jsem sůl. Robot jsem nechala hnětat těsto asi 10 minut.
Potom jsem těsto ještě trochu propracovala rukama, bylo dost lepivé ale příjemně vláčné, takže jsem s ním pracovala na pomoučené ploše. Lehce jsem ho propracovala rukama, vložila do plastové mísy s víkem, zavřela a nechala ho odpočívat dvě hodiny. Mezitím jsem si ho dvakrát popřekládala (viz video).
Za ty dvě hodiny jsem si těsto zase vzala na pomoučenou plochu, překládala a tvořila z něj bochník kulatý), který jsem potom vložila do hodně pomoučené ošatky. V ní jsem ho nechala kynout dvě hodiny (možná by stačila i jedna, ale to záleží jak pěkně kyne).
Když se blížil čas pečení, rozpálila jsem si troubu na 250 stupňů, v ní i plech, na který chleba přijde a pod něj jsem ještě dala druhý plech, na který přijde vylít voda. Je potřeba aby trouba i plechy byly opravdu dobře rozpálené.
A tam nastal první problém. Těsto si na mouce, kterou jsem vysypala ošatku, smlslo a nemohla jsem bochník prostě potom dostat ven. Nakonec jsem ho doslova vyškrábala a z bochníku nebylo nic. měla jsem strach, že to nedrží žádný tvar, ale už jsem neměla čas. Takže jsem znovu vytvarovala bochník, snažila jsem se poctivě, aby se mi nerozjel a doufala jsem. Bochník jsem dala na pečící papír a s ním jsem ho vložila do rozpálené trouby (předtím jsem si ho ještě lehce nařízla ostrým nožem). Hrnek vody jsem vylila na spodní plech a nechala péct 10 minut na 250.
Po vyhodnocení, že už je to hotové jsem chleba vyndala na mřížku, lehce pocákala vodou, nechala stydnout a odjela do sauny. Po návratu už byl vychladlý a já se vážně těšila až ho nakrojím. A bylo to boží:).
Musím říct, že se mi první chleba povedl, i když je ještě co vychytávat. Ale člověk se celý život učí, takže mě to příliš vrásek nepřidělává. Těším se na další chleby a i na vaše dojmy, když to zkusíte. Hlavně se toho nebojte, spousta lidí a jejich návodů na internetu se tváří příliš vědecky, ale uvědomte si, že dřív (naše babičky a pra pra pra pra...) se takové chleby pekly běžně v každé domácnosti, takže to taková hrůza být nemůže. A je to sice časově trochu náročnější, ale když si to správně naplánujete, určitě zvládnete upéct i v běžném pracovním týdnu.
Pozn.: Abyste se vyvarovali chyby s ošatkou, jakou jsem udělala já, doporučuje se vyložit ošatku pomoučenou utěrkou.
Tak hodně štěstí při pečení!
