Sobotní vaření v pyžamu - rajčatová polévka a špenátové celozrnné těstoviny

Sobotní dopoledne bylo ve znamení střízlivění z pátečního plesu. Z postele se mi nechtělo a ani jsem nutně nemusela, takže mě nakonec vyhnala až chuť uvařit si něco dobrého. Rozhodování nakonec nebylo moc těžké, protože pokud jsem chtěla zůstat v pyžamu, musela jsem se držet toho, "co lednice dá". 

Vyhrála to rajčatová polévka. Sáhla jsem po své oblíbené Kuchařce pro dceru (kterou mám půjčenou od ségry) a zkusila jsem polévku připravit přesně podle receptu. A bylo to opravdu skvělé!

Rajčatová polévka (2 větší porce)

4 čerstvá rajčata

2 lžíce olivového oleje

oregano

malá cibule

2 stroužky česneku

rajčatové pyré / rajčatový protlak

sůl

pepř

smetana na vaření

parmazán na ozdobení

Na začátku si rozpálíme troubu na 160°C. Já bohužel v bytě troubu nemám, takže jsem si rozpálila svou remosku:-).

Čerstvá rajčata nejdříve oloupeme. Já to dělám tak, že je vložím do misky, přeliji horkou vodou a po chvíli je zchladím studenou vodou. Slupku pak oloupu nožem, jde to většinou i pouhou rukou. Oloupaná rajčata rozkrojíme na půlky. 

Potom rajčata vložíme do zapékací misky (v mém případě do remosky), zalijeme jednou lžící olivového oleje, posolíme a posypeme oreganem. Já jsem přidala ještě provensálské koření pro zvýraznění chuti.

íme do zapékací misky (v mém případě do remosky), zalijeme jednou lžící olivového oleje, posolíme a posypeme oreganem. Já jsem přidala ještě provensálské koření pro zvýraznění chuti. Vložíme do trouby a necháme péct asi 10 minut.

 Mezitím si oloupeme a najemno nakrájíme cibuli a česnek. 

Do hrnce nalijeme lžíci olivového oleje, necháme rozehřát a vložíme cibuli a česnek. Děláme na mírném plamenu, jen do sklovata.

 Rajčata vyndáme z trouby/remosky a celý obsah misky nalijeme do hrnce k cibuli a česneku. Misku ještě vypláchneme a přilijeme k základu polévky. Vlijeme také rajčatové pyré. Já ho neměla, takže jsem použila rajčatový protlak, který jsem si zředila horkou vodou zrhuba do konzistence pyré. Na mírném plameni v hrnci přikrytém pokličkou necháme polévku vařit alespoň 10 minut.

Potom vezmeme tyčový mixér (můj oblíbený kuchyňský pomocník) a rajčata rozmixujeme. Není potřeba zcela do hladka. Samozřejmě dle kuchařky je i možnost celou směs propasírovat, abychom se zbavili semínek, ale já jsem pouze celou polévku lehce rozmixovala. Dál dochutíme solí, pepřem, oreganem jak je potřeba. Já jsem přidala i trochu chilli omáčky Jolokia Mučíto, to je ovšem už takový můj rozmar a záliba v pikantnějších jídlech:-).

Nakonec do polívky přilijeme smetanu na vaření a dál už nevaříme. Servírujeme hned na talíře, já jsem navrch zdobila trochou smetany, čerstvě mletým barevným pepřem, nastrouhaným parmazánem a trochou nasekané petrželky.

Byla to vážně dobrota!

Ne moc často vařím dva chody, většinou jíme pouze hlavní jídlo nebo nějakou vydatnější polévku. Tentokrát jsem ale měla čas a chuť za polívku přidat ještě druhý chod. Rozhodla jsem se pro celozrnné těstoviny se špenátem. Jednoduché, rychlé a chutné jídlo.

Uvařila jsem si těstoviny a na pánvi jsem si rozpustila zmražený špenát (bohužel nebyla energie jít koupit čerstvý:-)), který jsem podusila na víně a dochutila solí a pepřem.

Když jsem měla připravené těstoviny, vmíchala jsem je do špenátu přímo na pánvi a nechala společně ještě chvíli spojit. 

Podávala jsem opět s trochou olivového oleje a posypané strouhaným parmazánem.

Tak to byl náš sobotní oběd. Rychlý, lehký, moc dobrý a uvařený v pyžamu:-).

Zelné lívance

Zelí se poslední dobou stalo u nás doma celkem oblíbenu surovinou a tak jsem si chtěla trochu rozšířit obzory a použít ho nějakým jednoduchým a lákavým způsobem.

Tentokrát mi "poradili" Kluci v akci tuhle původem ostravskou dobrotu. A byla to opravdu dobrota! K tomu mi dnes k vaření hrál Jarek Nohavica, takže ostravský večer jak vyšitý... Až na nějakou domácí slivovičku, ta chyběla:).

Připravováno podle tohoto receptu: 

hhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10084897100-kluci-v-akci/1137-recepty/834-zelne-livance/, 

můžu vážně jen doporučit!

Přidávám něco málo fotek z přípravy.

A Dexík si to užíval;)

Rozmary počasí a trénink na půlmaraton

V Pardubicích se vždycky v dubnu běhá Vinařský půlmaraton. V době, kdy jsem sama ještě běháním dost opovrhovala (není to tak dlouho), jsem se chodívala koukat, jak spousta známých tváří běhá pardubickými ulicemi a bojuje sama při zdolávání 21km trasy. Rozhodně mě nenapadlo, že bych se někdy pokoušela o to samé:-).

Uplynula nějaká doba a je to tady... Běh mě baví, naplňuje a představuje pro mě neustálou motivaci k lepším výkonům. Jelikož jsem fakt běžec - hobbík, tak mám na zlepšování téměř nekonečné možnosti:-). A letos poběžím půlmaraton taky.

Ani jsem nepřemýšlela, že bych zkusila napoprvé jiný než pardubický. Takže jsme se trochu vyhecovali spolu s naší běžeckou skupinkou a přihlásili jsme se. To byla ta lehčí fáze... Teď ale zbývá asi měsíc do chvíle kdy budu stát na startu a doufat, že se nějak dostanu do cíle.

Běhám normálně alespoň dvakrát týdně, snažím se spíš třikrát, ale rozmary počasí jsou letos opravdu neuvěřitelné. Vždycky se rozběhám, věřím si na uběhnutí nějaké delší trasy blížící se půlmaratonu a příroda nám vystaví na dva týdny stopku v podobě sněhu, náledí a podobných... To už se stalo několikrát. Jen mě znervózňuje, že už je skoro konec března, včera bylo astronomické jaro, ale oteplení je v nedohlednu...

Včera byl ale nečekaně krásný a teplý den (pominu-li, že předvčírem napadlo asi 15cm sněhu). Takže jsem hned po práci jen převlékla dres a vyběhla spolu se ségrou a pejskama ven. Původně jsem si myslela, že se proběhnu nějakých 7km, ale nakonec jsem uběhla 13km, dostaly jsme se až skoro pod Kuňku (Kunětická hora). Mě to dost bolelo, ale jsem ráda, že jsme byly, protože bůh ví, kdy se zase dostaneme.

Běhám s iPhonem a aplikací Nike+GPS, takže tady je screenshot trasy:

Kolem Labe bylo tak krásně, že jsem neodolala a zastavila jsem se, abych udělala pár fotek... Tady jsou:

 

 Přede mnou Kuňka a ségra s Dexíkem

 Západ slunce nad Pardubicemi

 Barney

 Dexík běží

Chybami se člověk učí... a v kuchyni obzvlášť:-)

Když jsem se začínala učit vařit, asi jako každý jsem začínala tím, že jsem se čas od času přimotala k mámě, když vařila, a snažila jsem se nějak přiložit ruku k dílu. Už si nedokážu vzpomenout v kolika letech jsem už byla samostatně schopná uvařit si něco k jídlu, ale naplno jsem tuhle schopnost začala uplatňovat a zdokonalovat, když jsem chodila na střední. 

Po několika letech strávených ve školní jídelně jsem se připojila k nemalé skupince lidí, kteří na obědy přestali chodit. Resp. jsem potom chodila třeba už jen když jsme měli odpolední vyučování. Takže jsem vždycky po příchodu domů  musela něco uvařit, pamatuji si velmi živě na jedno období, které jsem strávila na krupicové kaši. Ne proto, že bych nic jiného neuměla, ale byla to asi taková lehčí závislost:-). Docela mi to přetrvalo, i když samozřejmě s daleko menší frekvencí.

No a k těm začátkům v kuchyni se vztahují vzpomínky na ty chyby, které jsem dělala... kolikrát jsem právě tu kaši připálila, při smažení jsem maso vysušila, při vaření se mi omáčka zdrcla.. no, řekla bych, že klasika. A myslím, že rčení, že "chybami se člověk učí" je zvlášť v kuchyni opravdu pravdivé. I když, alespoň v mém případě, si to těch chybek za ten čas vyžádalo dost a stále je dělám. Už si z nich ale zase tolik nedělám. Protože právě když něco zkazím, příště si to moc dobře pamatuju a té chyby se vyvaruju...

Při tomhle vzpomínání mi vytanula jedna vzpomínka na chybu, kterou jsem své mamce docela nadzvedla mandle:-). A sama si ještě po letech ťukám na čelo, ale to je přesně tak, když člověk nepřemýšlí nad tím, co dělá:-). Mamka vařila maso a když to uvařila, tak mi dala za úkol slít ten vývar a maso obrat do polívky... no, což jsem udělala.. ALE... vývar jsem slila do dřezu... takže mámu málem trefilo, mě potom taky, ale už to bylo nenávratně pryč, takže jsme asi měli polívku z bujonu a já jsem víc než poučena do budoucna:-).

Čím si zpříjemnit večer po náročném pondělí?

Tuhle otázku jsem si kladla celé pondělní odpoledne. Pondělky jsou samy o sobě dost nepříjemné dny, po víkendu mozek nechce pracovat.. alespoň já to takhle mám:-). Do toho se tentokrát přidala vlezlá nepříjemná zima a já jsem se za celý den nebyla schopná zahřát. Když jsem se po práci a dalším zařizování vracela kolem sedmé večerní domů, už jsem měla jasno v tom co potřebuju - MASO. Ale ne jen tak ledajaké, pořádný flák hovězího. Stavila jsem se v ověřené masně Novák v našem sousedním Penny marketu a koupila jsem k večeři krásný kousek předního hovězího.

Preferuji, když vyniká samotná chuť masa, takže žádná složitá úprava, udělala jsem krásné středně propečené steaky a k nim zelené fazolky, jen krátce povařené a následně orestované na slanině. Byla to lahoda, trochu nadstandartní večeře, ale jednou za čas je to opravdu zážitek:-)

Přidávám i fotodokumentaci z přípravy jídla a následné konzumace. K tomu jen dodávám, že můj přítel má momentálně období bez masa, ale tohle si vlastně sám vyžádal a celkem bez problémů se z něj stal zase na okamžik masožravec:-).

Přední hovězí ... a už se to všechno vaří, smaží ... ... fazolky trochu povařit ... ... maso pěkně 4 minuty z každé strany ... ... slaninku orestovat ... ... a potom přidat fazolky ... ... takhle vypadá výsledek na talíři ... ... a takhle spokojený strávník:-)

První příspěvek - tak proč ne o jídle?

Při zakládání svého blogu jsem si nebyla úplně jistá, jestli nějaký blog chci, ale řekla jsem si, že zkusit se má všechno. Pro první příspěvek jsem si vybrala jeden ze svých největších koníčků a zálib - vaření.

Nebudu dělat ramena, nejsem sice úplný začátečník, ale spoustu mezer moje vaření ještě určitě má. O to ale v podstatě nejde, protože se sama stále víc utvrzuju v tom, že právě to mě na tom baví nejvíc. Neustálé zkoušení něčeho nevyzkoušeného a nebo zlepšování toho vyzkoušeného.

Takže k věci, dneska jsem brouzdala po Twitteru a narazila jsem na člověka, o kterém jsem nevěděla, že ho znám, ale přišel mi velmi zajímavý - Jana Florentýna Zatloukalová, autorka Kuchařky pro dceru a dalších. Koukala jsem na její fotky jídel, které vařila a trochu jsem u toho slintala. Až jsem narazila na jedno jídlo (Citronové kuře), které se mi zalíbilo natolik, že jsem jej rovnou zařadila na jídelníček na místo dnešní večeře. Napsala jsem Florentýně o recept, ona mi skoro bleskově odpověděla a zbytek už řeknou fotky:-).

Bylo to báječný!

Příprava surovin

Bramborové noky

Kuřecí maso s citronovou kůrou

Po přidání cukety a šlehačky

A výsledek na talíři

Zdravíčko,

můj první blog je právě na světě. V těch dalších to bude snad mít i nějakou pointu.