středa 26. března 2014

Prostě povedený jarní víkend - hamburgery, bylinková spirála a zasloužený relax

Už před rokem jsem při brouzdání po internetu objevila nápad na bylinkovou spirálu. Tehdy jsem si říkala, že by to bylo fajn, zbudovat si takovou spirálu na zahradě taky. Samozřejmě, že teoreticky jsme byli připraveni, věděli jsme, kde jí zbudujeme, docela i z čeho jí zbudujeme, ale ještě si najít ten čas.

Nakonec nám nahrálo do karet počasí, protože minulá sobota byla ukázkově jarní, sluníčko svítilo celý den a nám se podařilo udělat si volno a celý den strávit venku.

Z pátka na sobotu jsme přespávali u kamaráda ve Vesce, kde jsme měli malou rozlučku s jejich domečkem než ho prodají. A při té příležitosti jsme si dle tradice dali domácí hamburgery. Ta lehkost, s jakou jsme je dělali, ta souhra, to mě přesvěčilo o tom, že jsme už sehraný burgerový tým:). A výsledek byl opravdu chutný!










Ráno nás vytáhlo sluníčko z postelí a tenhle krásný den jsme zahájili snídaní a kafíčkem na zahradě. Potom jsme natáhli slackline a celé dopoledne jsme chodili po ní.




















Potom jsme se odebrali domů a cestou jsme zahájili i zmrzlinovou sezónu na domácí zmrzce v Kuněticích - měli luxusní grepovou a marcipánovou!




















Doma jsme si dali rychlý oběd a vrhli jsme se na spirálu. Samozřejmě, měli jsme to připravené tak napůl, takže z očekávaných dvou hodin práce bylo pět:).

Rozhodli jsme se, že využijeme materiál, který se nám po různých předchozích stavbách a rekonstrukcích válí na zahradě. Takže jako stavební materiál jsme zvolili cihly. 

A proč jsme se rozhodli pro spirálu? Ani jsme tolik nepotřebovali ušetřit prostor, k tomuto účelu je spirála asi určená především (hodně bylin na malém prostoru, v patrech). Spíš to bylo proto, že bylinkový záhon jsme měli už trochu zanedbaný a mě se opravdu líbila ta představa, že tomu dáme trochu nějaký tvar a především ten záhon dáme do pořádku.


Nejdřív jsme se tedy pustili do rytí, vyryli jsme postupně všechny bylinky, co jsme tam měli. Identifikace některých z nich byla až následná a u některých si i po přesazení nejsme jisti, co z nich bude, protože jsou přeci jen ještě před rozpukem:). A taky jsme se zbavili spousty máty, která nám pěkně prorostla úplně vším a nechtěla ten boj vzdát. Samozřejmě, že máta je super, ale před úpravou to byl spíš mátový záhonek, nedávala už ostatním bylinkám moc prostoru:).


Po vyrytí, vyčištění a vymezení prostoru jsme se pustili do stavby. Jak na to, to jsme občas řešili až přímo v ten okamžik, kdy jsme se trochu zasekli. Nejeli jsme totiž podle nějakého podrobného návodu (není totiž ani potřeba), ale spíš podle obrázku, takže jsme tak nějak odhadovali, jak dál v té dané chvíli:). Ale šlo to pěkně.


Spirála nám postupně rostla, občas jsme cihly naskládali, potom zase odskládali, podumali, zase naskládali:). Ale postup byl jinak asi takovýhle: vytvořili jsme si základ spirály, potom jsme jí postupně s cihlami zvedlali do výšky a vysypávali hlínou.


Protože jsme se to snažili dělat poctivě, aby se nám to hned nezhroutilo, prosypávali jsme cihli pořádně hlínou, uplácávali, zkoumali správný sklon, podepření atd atd.:) Prostě Bořek Stavitel hadr.








Spirála ale rostla, nepadala, nakonec jsme jí dostavěli a dokonce jsme jí stihli i osadit bylinkami. Prozatím těmi, které jsme měli k dispozici z původního záhonku, další budeme ještě doplňovat.





Měla jsem z toho ale velkou radost. Z celého toho dne. Bylo to parádní, i když jsem nakonec nestihla běh, který jsem si plánovala, strávila jsem celý den venku na sluníčku, dokonce jsem si i trochu opálila obličej, ale především jsem si trochu mákla, vyčistila hlavu a prohřála se. Užila jsem si to a nabrala jsem spoustu energie do nadcházejícího propršeného týdne, takže jsem vážně ráda a doufám, že bude víc takových pěkně strávených dní:).

A kdo byste se chtěl dozvědět víc o bylinkové spirále, stačí googlit, je toho na internetu spousta:).

Tenhle víkend měl i krásnou dohru - neděle komplet celá propršela, takže jsme museli chtě nechtě odpočívat:). Já jsem teda ještě ráno stihla dát svižnou běžeckou desítku, v dešti se běhá parádně. Tím jsem si uklidnila špatné svědomí ze zanedbání tréninku (půlmaraton se nebezpečně blíží) a mohla jsem zbytek dne klidně proflákat:). Klasické zakončení neděle v sauně už bylo jen třešničkou na dortu.





středa 19. března 2014

Peču kváskový chleba II. - takové malé shrnutí


Nebylo to žádné předsevzetí, ale od začátku letošního roku peču kváskový chleba. Začalo to vypěstováním domácího kvásku, který jsem tu popsala v dřívějším blogu. Od té doby kvásek stále žije a tak nějak pravidelně-nepravidelně, zhruba jednou za týden, z něj peču domácí chleba. Vzhledem k tomu, že už jich mám pár za sebou, rozhodla jsem se tu ukázat pár výtvorů a shrnout jak mi to jde.

Popravdě, hned z prvních chlebů jsem byla nadšená a psala jsem o tom blog. Zpětně se musím pousmát, protože ty první dva chleby se mi, v porovnání s těmi dalšími, až tak moc nepovedly - nebyly pořádně nakynuté, takže byly trochu zdrclé. Ale byly moje, takže nadšení bylo velké, samozřejmě. Pekla jsem je podle receptů Maškrtnice na Vinohradský chleba.




Potom jsem se rozhodla zkusit recept jiný, a to Cuketkův český chleba. A tam přišel ten velký úspěch - chleba mi krásně kynul, v troubě vyběhl, měl křupavou kůrku, měkkou střídu, no byl to vážně Pan Chleba:). 




Od té doby se více méně držím tohoto Cuketkova receptu. Už jsem si vytvořila nějaký systém a pečení chleba mi už nepřipadá jako celodenní disciplína, v pohodě to zvládám po práci i s jinými aktivitami, protože čistý čas, kdy je mě k tomu potřeba, je asi 20-25 min:). Zbytek si chleba poradí sám (když mu zapnu topení a potom troubu:)).

Rozhodla jsem se svůj postup trochu shrnout, zejména pro ty z vás, kteří se do toho ještě nepustili jen ze strachu, že je to složité. Ale i pro všechny ostatní, protože budu ráda, když vám můj postup nějak pomůže, nebo když se od vás třeba naopak dozvím nějaké užitečné tipy já.

Krok č. 1 - den předem
Vyndám si sklenici s kváskem z lednice. Mám ho ve velké sklenici od oliv z Kauflandu, tj. asi 1 litr. V něm si vždycky nechám po pečení kvásek, je to asi pár lžic. Když ho vyndám, zředím ho vodou a namíchám do něj žitnou mouku. Nijak si to neměřím ani nevážím, dělám to od oka, aby ho potom bylo asi do poloviny sklenice (aby ho bylo dost, ale taky měl ještě kam růst - protože bude růst), konzistenci jako kaše. Sklenici zakryji potravinářskou fólií a gumičkou a nechám stát na lince. 

Kvásek by měl přes noc vyběhnout, zvětšit výrazně objem. Můj kvásek většinou ráno skoro vylézá ze sklenice, ale zatím nejsem schopna si přivstat, abych zadělala těsto ráno a dala ho třeba kynout do lednice (taky to časem chystám)- Takže já ho většinou nechám jak je a odpoledne když přijdu, je už trochu spadlý. Vzhledem k tomu, že ale pracuje, tak to neřeším a použiji ho (a zatím se mi to vždycky osvědčilo). Samozřejmě ho lze ráno ještě trochu přikrmit, ale nepřeháněla bych to...

Krok č.2 - zadělání těsta
Vezmu si mísu, postavím jí na váhu (vynuluji) a vliji do ní ze sklenice kvásek. V receptu od Cuketky se píše 220g kvásku, já tam naliji většinu toho, co mám tak, aby mi zbylo ve sklenici po dně na příště. Mimochodem, tohle je ta fáze, kdy se kvásek odděluje na příště, případně do více skleniček, když ho chcete někomu darovat. Sklenici se zbytkem kvásku zavřu víčkem a vrátím do lednice.
Podle toho, kolik mám kvásku v míse, potom upravuji poměry dalších surovin. Nesnažím se to ale složitě přepočítávat, prostě tam od oka přidám trochu víc od všeho, když je třeba:).

Postup mám následující: Nejdřív do mísy stojící na váze naliji kvásek, váhu vynuluji, do něj přiliji vodu - rozmíchám. Potom váhu opět vynuluji a sypu mouku. Snažím se dávat více druhů, takže dám třeba většinu žitné, část celozrnné, dosypu hladkou pšeničnou (pokaždé to dělám tak, jak mi to přijde pod ruku). Přidávám ještě otruby, ty jsem si koupila ve zdravé výživě, balíček stojí asi 15 korun a dávám jich tam cca několik lžic. Těsto takhle zamíchám, aby se spojilo a potom dochucuji - nasypu tam sůl (vycházím z Cuketkových 12g, dle poměru zase upravuji), kmín, semínka (lněná, sezamová, slunečnicová, konopná, chia - opět co mám doma, co mi přijde pod ruku). Zpracuji těsto tak, aby se nelepilo, bylo hladké, ale poměrně vláčné, nesmí být moc tuhé (což by se vám ale s dodržením poměrů stát nemělo). Potom mísu s vypracovaným těstem na půl hodiny nechám odpočívat přikryté igelitkou.

Krok č. 3 - bochník
Po půl hodince těsto opatrně vyklopím z mísy na pomoučený vál/linku (pomůžu si stěrkou), posypu ho moukou a začnu překládat. Stačí těsto chytit za jeden konec, zvednout, aby se trochu natáhlo a přeložit napůl. Tenhle postup opakujte ze všech stran, do těsta se tak zapracuje ještě nějaká mouka a vytvoří se trochu struktura chleba. Potom vytvaruji bochník a do hodně vymoučené ošatky dám chleba kynout na 2 hodiny. Ošatku zakrývám igelitkou a dávám na topení, za dvě hodiny mi chleba krásně zvětší objem, zhruba dvojnásobně. 

Krok č. 4 - pečení
Jakmile mám už chleba pěkně vykynutý, dám si rozehřát troubu i s plechem v ní, a to na nejvyšší stupeň. Je třeba, aby byly trouba i plech pořádně vyhřáté, takže to nechávám nahřát klidně 30 minut. Potom už je to rychlá akce, vyklopím z ošatky opatrně bochník na pečící papír, naříznu navrchu a vložím na plech. Do trouby cáknu trochu studené vody, aby se chleba trochu zapařil a peču. Vzhledem k tomu, že moje trouba má maximum 230 st., tak teplotu během pečení neměním, nechávám péct zhruba 30 minut na stejnou teplotu, dokud chleba není viditelně hotový (to se dá ještě vyzkoušet i poklepáním na chleba zespoda, musí mít dutý zvuk). Pokud pečete na 250 st., tak je lepší po prvních 10-15 minutách teplotu stáhnout tak na 220 st.

Krok č. 5 - chlazení
Chleba je hotový, ale tahle fáze je taky důležitá. Vytáhněte chleba z trouby a položte ho na mřížku (používám mřížku sporáku). Tak vychladne a zespoda se nezapaří. Ještě ho trochu pocákám vodou, je pak lesklejší a hezky se rozvoní po celé kuchyni (kvůli tomu to dělám hlavně:)). Než do něj říznete, nechte ho aspoň hodinu vychladnout, jinak by se vám mohl zdrcnout.

Tak to je asi vše. Je to vážně požitek zakousnout se do vlastního domácího chleba. Zatím jsem nezkoušela jiné recepty, ale i na to dojde a potom se tu zase pochlubím výsledkem:).











neděle 9. března 2014

Rychlá večeře - těstoviny s lehkou cuketovou omáčkou


Opakovaně se utvrzuji v tom, že v jednoduchosti je krása. Opakovaně jsem kouzlo jednoduchosti objevila s tímhle receptem, který asi zařadím mezi velmi oblíbená rychlá jídla. Navíc na to není potřeba téměř nic:).

Ingredience (2 porce):
těstoviny (jakékoliv)
2-3 stroužky česneku
1 menší cuketa (mladá)
2 lžíce olivového oleje
lžíce másla
čerstvá/sušená chilli paprička
2-3 lžíce zakysané smetany
menší miska nastrouhaného parmezánu
sůl, pepř
čerstvá bazalka (případně jiná zeleň)

Je to vážně snadné. Nejdřív si dáme vařit vodu na těstoviny. Česnek i cuketu si nakrájíme na tenké plátky a papričku na kolečka (nebo nasekáme). Potom rozehřejeme na pánvi máslo s olejem a na něm opečeme asi minutu česnek s chilli. Přihodíme cuketu, okořeníme, občas lehce zamícháme. Cílem je, aby nám trochu změkla, ale ne aby se "rozblemcala". Mezitím si uvaříme těstoviny al dente (na skus).

Jakmile je cuketa hotová, stáhneme plamen a vmícháme k cuketě zakysanou smetanu s většinou parmezánu, promícháme tak, aby se vše spojilo a necháme ještě chviličku probublat. Pak plamen vypneme úplně. Vmícháme těstoviny a pak už servírujeme, navrch zasypeme zbylým sýrem a nazdobíme bazalkou a kouskem čerstvé chilli papričky.

A to je všechno. Jednoduché, rychlé, lehké, ale především fakt dobrota.

Takže dobrou chuť!

čtvrtek 16. ledna 2014

Vaječno-ovesná omeleta plná zeleniny

To zase jednou byl spontánní nápad o takové síle, že jsem ho musela rovnou zkusit. Po práci jsem přišla domů, s Vášou jsme se převlékli, vzali psy a vyrazili jsme si zaběhat. Po 7 kilometrech krásného proběhnutí jsem doma začala narychlo uvažovat co povečeříme a přepadla mě chuť na vajíčka. A napadla mě omeleta.


Pak už to bylo co dům dal, ale vznikla z toho geniální omeleta a nadšená jsem z ní byla natolik, že jsem se rozhodla vám to sem sepsat jako dobrý tip a zároveň to zaznamenat i pro sebe, protože běžně si svoje momentální výmysly nezapisuju, ale tohle by byla vyloženě škoda:).

Abych to s tou sebechválou nepřeháněla, finální zapékání v troubě nemám ze své hlavy, ale z nového Apetitu. Tak se to hezky sešlo, že zrovna ten den jsem si ho přečetla:).

Ingredience:
4 vejce
trocha smetany
trocha mléka
ovesné vločky (já měla drcené)
sůl, pepř
nasekaná čestvá petrželka
nadrobno nakrájený kus nivy
růžičková kapusta
cherry rajčata
máslo

Rozehřála jsem si troubu na 180 (gril/pečení shora) a připravila pánev (která potom může do trouby) na sporák.

Nejdřív jsem si udělala kapustičky "na zádíčka" - okrojila jsem kapustičkám košťály a obrala pár horních listů, rozkrojila jsem je napůl, opláchla, otočila všechny řezem nahoru a posolila. Potom jsem si na pánev dala rozpustit trochu víc másla a jakmile bylo rozpuštěné, naskládala jsem tam vedle sebe kapustičky řezem dolů a nechala jsem je tak 3-4min dělat. Potom jsem ztlumila plamen, jednu po druhé jsem je otočila a na chvíli zakryla pokličkou, aby došly.

Nakrájela jsem si cherry rajčata na 1/2 (nebo lze na 1/4 - jak komu vyhovuje). V misce jsem si mezitím smíchala 4 vejce, trochu smetany, trochu mléka a vločky (poměry podle oka, tak aby to byla hustší konzistence, ale ještě trochu tekutá). Pořádně jsem to promíchala a přidala koření, petrželku a nivu.

Po dalších asi 4 minutách jsem plamen pod pánví zesílila a přihodila rajčátka, promíchala a nechala chvilku opékat. Směs z vajec jsem ještě promíchala a vlila na pánev na zeleninu.

Omeletu jsem dělala 10 min na sporáku, nejdřív na velkém plameni, ke konci jsem trochu ztlumila. Jde o to, aby ztuhla. Potom jsem pánev s omeletou dala na pár minut do rozpálené trouby, kde se krásně zapekla omeleta z vrchu. A je to:).


čtvrtek 9. ledna 2014

Přidala jsem se ke kváskovému klanu aneb Peču domácí chleba

Je to tak, už i já... Částečně to způsobil obecný úpadek potravin a fakt, že koupit slušný a chutný chleba, který vydrží alespoň tři dny, je občas pořádný oříšek. Větší podíl na tom ale nese moje přirozená kuchařská zvídavost a potřeba to prostě zkusit:).

Když jsem na blogu Maškrtnice a Cuketky narazila na návody jak péct kváskový chleba a následně jsem pátrala různě po internetu, získala jsem pouze dojem, že je to šílená alchymie a že to prostě nechápu:).

Zlomem byla aktivita mojí kamarádky Barči, která se pustila do vedení kvásku a měla jsem přislíbený vzorek. Když mi řekla, že i jí dvakrát kvásek chcípl a přečetla jsem si všude možně, že vypěstovat kvásek není taková sranda, začínalo to na mě být až příliš komplikované a upouštěla jsem od té myšlenky kváskového chleba.

Nakonec to byla ale právě Barča, která mi předala kousek kvásku, který dostala a nakrmila. V té chvíli už jsem měla něco máloo tom, jak to funguje, nastudováno. Kvásek jsem uložila spát do lednice, odjela na Silvestra a těšila se, že 1.1. zahájím nová rok prvním chlebem. Po příjezdu jsem ale objevila kvásek v dost řídké formě a dost octově zapáchající.. prostě opravdu nevoněl a já mu opravdu nevěřila.. V tu chvíli jsem ale už byla tak natěšená na to pečení, že jsem se prostě rozhodla, že si kvásek vypěstuju svůj.

Do litrové zavařovačky jsem dala 50g vody a 50g žitné chlebové mouky, překryla potravinovou fólií, zadělala gumičkou a nechala stát na lince. Plán byl krmit po 24 hodinách cca a 4. den péct. Krmila jsem zhruba stejným množstvím mouky a vody každý den, kvásek pomalu bublal, pak nabýval, pak si i otevřel sklenici a vycestoval na linku. 3. den jsem mu udělala domeček ve větší sklenici a vzala ho na výlet k mojí mamce, kde jsme následující den trávili. 3. den  už zase chtěl vystupovat ze sklenice. Bylo mi jasné, že kdybych ho nechala přes noc v téhle, je jistota, že budu další den ráno uklízet kuchyň, takže zase dostal větší (dvoulitrovou!!!) sklenici a krmení :D. Další den jsem tenhle aktivní kvásek lehce porozdala po příbuzenstvu a zbytek jsem si donesla domů. Původně jsem chtěla péct ten 4. den, ale nakonec jsem se rozhodla, že to nechám ještě jeden den uležet a upeču 5. den.


Rozhodla jsem se pro pečení vinohradského chleba podle Maškrtnice, a to přesně podle těchto tří videoreceptů:

Ingredience:
1 lžička kvásku
rozmíchat v 190g vody a 140g mouky (hladká pšeničná)

700g hladké pšeničné mouky
90g žitné mouky
410g vody
1 lžíce soli 

Takže jsem si den před pečením nakrmila kvásek pšeničnou moukou a vodou a nechala jsem ho zase pracovat přes noc. Tentokrát mi přišlo, že byl aktivní úplně nejmíň za poslední dny, ale něco se tam dělo, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.

NEZAPOMEŃTE SI PŘED PEČENÍM ODEBRAT KVÁSEK NA PŘÍŠTĚ!

Rozhodla jsem se těsto hnětat v robotu, který jsem měla k dispozici, do budoucna mě asi chtě-nechtě čeká hnětení ruční, protože v bytě robot nemám. Zkusila jsem i metodu autolýzy, kterou můžete vidět ve druhém videu - smíchat mouku a vodu, které přijdou do těsta a nechat půl hodiny reagovat (štěpení enzymů,...). Po půl hodině jsem přilila do těsta kvásek, hnětala na nižší rychlost, když se to trochu spojilo, přidala jsem sůl. Robot jsem nechala hnětat těsto asi 10 minut.


Potom jsem těsto ještě trochu propracovala rukama, bylo dost lepivé ale příjemně vláčné, takže jsem s ním pracovala na pomoučené ploše. Lehce jsem ho propracovala rukama, vložila do plastové mísy s víkem, zavřela a nechala ho odpočívat dvě hodiny. Mezitím jsem si ho dvakrát popřekládala (viz video).


Za ty dvě hodiny jsem si těsto zase vzala na pomoučenou plochu, překládala a tvořila z něj bochník kulatý), který jsem potom vložila do hodně pomoučené ošatky. V ní jsem ho nechala kynout dvě hodiny (možná by stačila i jedna, ale to záleží jak pěkně kyne).

Když se blížil čas pečení, rozpálila jsem si troubu na 250 stupňů, v ní i plech, na který chleba přijde a pod něj jsem ještě dala druhý plech, na který přijde vylít voda. Je potřeba aby trouba i plechy byly opravdu dobře rozpálené.


A tam nastal první problém. Těsto si na mouce, kterou jsem vysypala ošatku, smlslo a nemohla jsem bochník prostě potom dostat ven. Nakonec jsem ho doslova vyškrábala a z bochníku nebylo nic. měla jsem strach, že to nedrží žádný tvar, ale už jsem neměla čas. Takže jsem znovu vytvarovala bochník, snažila jsem se poctivě, aby se mi nerozjel a doufala jsem. Bochník jsem dala na pečící papír a s ním jsem ho vložila do rozpálené trouby (předtím jsem si ho ještě lehce nařízla ostrým nožem). Hrnek vody jsem vylila na spodní plech a nechala péct 10 minut na 250. 


Potom jsem troubu otevřela, vyvětrala a teplotu stáhla na  220, takhle jsem chleba dopékala asi 40 minut. Bohužel tam nastala ještě jedna drobná chybička, protože jsem si nevyndala spodní plech, který jsem tam měla na vodu a ten mi pak stínil chleba a   nepekl se mi rovnoměrně z obou stran - zespodu byl trochu méně udělaný.


Po vyhodnocení, že už je to hotové jsem chleba vyndala na mřížku, lehce pocákala vodou, nechala stydnout a odjela do sauny. Po návratu už byl vychladlý a já se vážně těšila až ho nakrojím. A bylo to boží:).









Musím říct, že se mi první chleba povedl, i když je ještě co vychytávat. Ale člověk se celý život učí, takže mě to příliš vrásek nepřidělává. Těším se na další chleby a i na vaše dojmy, když to zkusíte. Hlavně se toho nebojte, spousta lidí a jejich návodů na internetu se tváří příliš vědecky, ale uvědomte si, že dřív (naše babičky a pra pra pra pra...) se takové chleby pekly běžně v každé domácnosti, takže to taková hrůza být nemůže. A je to sice časově trochu náročnější, ale když si to správně naplánujete, určitě zvládnete upéct i v běžném pracovním týdnu.













               






Pozn.: Abyste se vyvarovali chyby s ošatkou, jakou jsem udělala já, doporučuje se vyložit ošatku pomoučenou utěrkou.

Tak hodně štěstí při pečení!

úterý 7. ledna 2014

Božské řecké kuře podle Jamie Olivera

Už je to hodně dlouhá doba, co jsem nenapsala blog. Ne že bych na blogování (nebo vaření) nějak zanevřela, ale půlku listopadu jsme strávili na svatební cestě v Miami a návrat byl do největšího šrumce v který přetrval až do prosince a samovolně se přelil do vánočního šrumce a nakonec konečně i do dlouhého vánočního volna.

A právě Ježíšek mi letos přinesl spoustu nové inspirace - 3 kuchařky, ze kterých budu postupně zkoušet recepty a když se zadaří, určitě se s vámi podělím.

Začala jsem kuchařkou Jamie Olivera 15 minut v kuchyni. Recepty mi připadaly na první pohled dost složité, zejména co se týká surovin a jejich nákupu. Nakonec jsem se ale odhodlala a řekla jsem si, že tohle mě přece nemůže odradit a něco vyzkouším. Využila jsem příležitosti svých narozenin (29.12.) a na oběd jsem ten den pozvala babičku s dědou a Vášu a zkusila jsem jeden sympatický recept v trochu řeckém stylu.

Příprava jídel z téhle Jamieho kuchařky je založena na rychlosti, pokud máte připraveny všechny ingredience a kuchyňské nástroje potřebné k receptu (vždy vypsané v hlavičce receptu), měli byste za 15 minut mít hotovo. Já jsem realista, dala jsem tomu 30-45 min a musím říct, že do té půlhodinky jsme se vešli celkem hezky. Takže rychlé to je. Když máte hbité ruce jako Jamie, tak i za 15 minut můžete podávat:)).

Takže tady je recept na Božské řecké kuře:

Ingredience na 4 porce:

Kuskus:
- 300g kuskusu
- 2 barevné papriky
- 1 čerstá chilli paprička
- 4 jarní cibulky
- 1/2 svazku kopru
- 200g mraženého hrášku
- hrst černých oliv
- 2 lžíce extra panenského olivového oleje
- 40g sýra feta

Kuře:
- 2x 200g kuřecích prsou (nebo dle svého odhadu)
- 1 vrchovatá lžíce sušeného oregana
- l lžička mletého nového koření (nesehnala jsem mleté, použila jsem hmoždíř)
- 1 citron
- olivový olej

Tzatziky:
- 1/2 okurky
- 250g netučného bílého jogurtu
- 1/2 citronu
- 1/2 svazku čerstvé máty (neměla jsem, nedávala jsem)

Uvaříme si vodu v konvici a v poměru 1 hrnek kuskusu x 2 hrnky vody zalijeme kuskus v hrnci,osolíme a necháme pod pokličkou stát. Kuřecí prsa si obalíme směsí oregana, nového koření, soli, pepře s jemně nastrouhané citronové kůry. Rozpálíme pánev a prsa na ní na olivovém oleji do zlatova osmažíme (3-4 min a otočit).

Nastrouháme si nahrubo okurku, posolíme, potom z ní vymačkáme přebytečnou vodu (je jí dost) a dáme jí do misky. Přidáme jogurt, šťávu z 1/2 citronu, špetku pepře a nasekanou mátu (nedávala jsem, místo ní jsem použila kopr) - tzatziky máme na světě.

Z paprik a chilli papričky odstraníme semena, spolu s jarními cibulkami a koprem hodíme do mixéru a rozsekáme je najemno.

Do mísy (na tác) potom dáme nasekané papriky, přidáme hrášek (pokud mražený, tak spařit horkou vodou přes sítko), nasekané olivy, vymačkanou šťávu z citronu a olivový olej. Nakypříme kuskus a přidáme ho, dochutíme, nahoru posypeme nakrájenou fetou. Potom nakrájíme kuřecí prsa na plátky a přidáme je navrch nebo servírujeme odděleně. A podáváme s tzatziky.

                                   

Je to velmi jednoduchý recept, ale opravdu hodně nám zachutnal. Holt, v jednoduchosti je krása a Jamie nás o tom znovu přesvědčil.

Zkuste to, je to výborné. Dobrou chuť:) 


středa 30. října 2013

Jak Barney oslavil 5. narozeniny

Našemu Barneymu (Jack russell terrier) bylo 5 roků. Nějak moc rychle to uteklo od té doby, co jsme si ho jako uplně malinkýho drobečka, kterej se vešel na otevřenou dlaň, přivezli z Olomouce:). Vybrala jsem několik málo fotek z doby, kdy byl ještě takový malý roztomilý mimino:).






Oslavu narozenin si užil, od rána věděl, že je speciální den a že jsme na něj nějací hodnější a pozornější:). A náležitě si to užíval:). Byl prostě ten den středem pozornosti a líbilo se mu to. 

Většinou k narozeninám dostane nějakou dobrotu a hračku, tentokrát jsem si říkala, že když má ty půlkulatiny, že by si zasloužil dort:). Jenže Barney není zrovna jedlík a tak jsem musela zvolit dort, který mu bude i chutnat. Tak jsem si řekla jakýpak copak, bude tlačenkovej:D. Koupila jsem mu tlačenku, masové tyčinky jako svíčky a spokojenost byla veliká.