Mrkvovo-pomerančový krém - skvělá letní polévka

Měla jsem chuť na mrkvový krém. Při vaření jsem ale popustila uzdu své fantazii, což se někdy stává a vznikl z toho povedený a dost netypický krém s příchutí pomeranče:).

Ingredience:

4 větší mrkve

1 cibule

šťáva z 1/2 pomeranče

trochu pomerančové kůry

bujon (nebo vývar)

sůl

pepř

skořice

máslo

smetana na vaření 

chilli paprička

čerstvé bylinky - tymián, rozmarýn, oregano

Nakrájejte si nadrobno cibuli a zpěňte jí na másle v hrnci. Na ní hoďte opéct na kolečka nakrájenou mrkev a nakrájenou pomerančovou kůru. Zaprašte jí špetkou skořice a až bude všechna trochu osmahlá, zalijte horkou vodou do které přihodíte kostku bujonu/vývarem a nechte vařit. Je potřeba, aby mrkev změkla. 

Vymačkejte do polívky šťávu z půlky pomeranče (kdo se toho bojí, může dát méně), osolte, opepřete, přisypte nasekanou chilli papričku a bylinky.

Jakmile bude mrkev měkká, tak vypněte plamen a ponorným mixérem opatrně rozmixujte polévku v krém. Potom přilijte smetanu a ještě krátce povařte, případně dochuťte.

A je to. Navrch se dá polévka dozdobit hoblinkami parmezánu nebo mrkve.

Chuť je to trochu netradiční, protože polévka jde do sladka. Není se ale čeho bát, je to vážně moc dobré a osvěžující v těch vedrech:).

Dobrou chuť!

Moussaka - klenot řecké kuchyně

Na přelomu května a června jsem strávila 5 dní na řeckém ostrově Korfu. Po dlouhé době jsem se zase podívala do Řecka a nasála trochu středomořskou atmosféru. A taky jsem si dost užívala jejich jídlo. Snažila jsem se vyzkoušet všechny možné pokrmy, zejména jejich typické (o tom ještě bude jeden z budoucích blogů).

Po příjezdu jsem ale měla chuť si něco řeckého uvařit a příležitost jsem měla vzápětí, protože jsem pozvala kamarádky na večeři k nám domů. Rozhodla jsem se, že jim zkusím upéct moussaku (musaku), klasický řecký pokrm.

Nechala jsem si poradit od ségry, která moussaku taky občas peče a výsledek byl skvělý. Jen jsem si k jejímu receptu přidala i brambory, protože jsem to v Řecku jedla právě tak a moc mi to chutnalo.

Ingredience (4 porce):

3 větší brambory

3 střední lilky

600g mletého masa (vepřové, hovězí nebo mix)

3 větší cibule

dvě plechovky loupaných krájených rajčat

2 zakysané smetany

2 vejce

100g nastrouhaného parmezánu

olivový olej

1 dcl suchého bílého vína

hrst čerstvého oregana/petrželky

skořice

sůl

pepř

strouhaný parmezán na posypání

Nejdřív si dáme vařit ve větším hrnci vodu na brambory. Ty omyjeme a nakrájíme na plátky.

Lilky si nakrájíme na plátky a rozpálíme si druhou pánev. Nasucho je poté opečeme postupně všechny z obou stran tak, aby trochu zhnědly a zvláčněly.

Cibule si nakrájíme na jemno, na pánev si dáme hodně rozehřát olivový olej a vhodíme na něj maso. To několikrát otočíme, aby se opeklo ze všech stran a potom na něj hodíme cibulku, promícháme. Zasypeme skořicí (nebojte se toho, dodá to tomu úplně božskou chuť), osolíme, opepříme, vhodíme nasekané oregano a zamícháme. Potom do směsi nalijeme víno a přidáme obě plechovky rajčat. Zamícháme, přikryjeme pokličkou a necháme dusit.

Zapneme si troubu na 200 stupňů.

Jakmile se nám začne vařit voda na brambory, tak jí osolíme a vhodíme tam brambory. Stačí jim tak 5 minut, potom je vypneme a slijeme.

Připravíme si zapékací misku, kterou si lehce vytřeme olejem. Na dno naskládáme vrstvu brambor, můžeme je lehce okořenit, ale nepřeháněla bych to. Na ně naskládáme vrstvu lilků a na tu dáme masovou směs. Záleží na vás, jak velké množství budete dávat a kolik vrstev z toho vytvoříte. Já jsem dala brambory, lilky, maso a to jsem zaskládala zbylými lilky.

Nahoru přijde poslední vrstva, a to bešamel. V receptu, který jsem dělala jsem jej ale nahradila zakysanou smetanou smíchanou s celými vejci a nastrouhaným parmezánem. Je to lehčí a velmi chutná varianta. Směs si smícháme v misce a poté jí zalijeme navrch moussaku.

Moussaku dáme do trouby a pečeme asi 40 minut - do té doby, než vrchní vrstva ztuhne a začne se barvit trochu do hněda. Chvíli předtím, než jí budeme chtít vyndat z trouby jí ještě navrch posypeme parmezánem a necháme ho rozpustit v troubě. Poté je už moussaka hotová a připravená k snědení:).

Vážně musím říct, že jsme z ní byli nadšení všichni. Dokonce tak, že se mi nepovedla udělat úplně pěkná fotka už hotové moussaky, protože jsme se na to vrhli dřív, než mě to napadlo fotit:). Pro ilustraci jsem ale přeci jen něco zachránila a vyfotila :D.

Jinak jsem Vaškovi dělala veggie verzi, tedy bez masa, postup na chlup stejný.

Dobrou chuť!

Chia energy tyčinky

Po přečtení knihy Born to run od Christophera McDougalla (doporučuji!!!) jsem si celkem osvojila používání chia semínek v kuchyni - do chleba, do kaší, do jogurtu, jako nápoj iskiate apod. Také jsem ale chtěla vyzkoušet energy tyčinky, které si s sebou berou běžci na delší běhy. A tak jsem je vyrobila Vášovi jako doping na pražský maraton.

Ingredience:

sušené datle (1 hrnek)

chia semínka (1/3 hrnku)

ovesné vločky (1/3 hrnku)

arašídové máslo (2-3 lžíce)

vanilkový/mandlový extrakt (1 lžička)

strouhaný kokos (1/3 hrnku)

špetka soli

nasekané mandle (3 lžíce)

celá tabulka hořké kvalitní čokolády

holandské kakao (3 lžíce)

Nejdříve je potřeba připravit základ - v mixéru rozmixujeme sušené datle najemno, až téměř na pyré. Je to pěkně lepivé, ale nebojte se toho. Potom už přidáváme další ingedience, které v mixéru hezky pomeleme s tím. Čokoládu jsem si namlela na prášek zvlášť, lze asi i nasekat a nechat kousky. Když máme všechno pěkně smíchané a rozmixované, vznikne nám taková hnědá lepivá hmota:).

Ustřihneme si větší kus pečícího papíru, použijeme menší zapékací misku, vyložíme jí pečícím papírem tak, aby do něj bylo pak možno celou směs zabalit. Do misky na pečící papír dáme celou směs a namačkáme jí ve stejnoměrné vrstvě pěkně po celém dně misky až do krajů. Nejlépe celou směs udusáme např. rovným dnem skleničky trochu silou, tak aby vše drželo pěkně pohromadě. Potom směs zabalíme do pečícího papíru i shora a dáme v misce do lednice ztuhnout. Necháme to alespoň přes noc v lednici, já to tam ale nechala i několik dní.

Potom si směs v pečícím papíru vyndáme z misky a nakrájíme na požadovanou velikost tyčinek. My jsme krájeli na kostky a ty jsme potom jednotlivě nebo po dvou balili do potravinářské fólie.

Váša si je potom bral na maraton na trať jako doping do kapsy a říkal, že mu vážně dost výrazně pomohly. Za těch 42 kiláků snědl asi 6 kostek a nejen, že doběhl, ale zlepšil se o 15 minut oproti loňsku:). Nechci si úplně přičítat zásluhy, ale myslím si, že to bude trochu i těma tyčinkama:).

Jinak maraton byl krásný zážitek, byla jsem tam jako Vášův support a fotograf, ale vážně jsem si to moc užívala, trochu jsem těm běžcům záviděla, ještě víc jsem je obdivovala a fandila jim. Kdo se na takovou trať vydá, je vážně borec, nehledě na čas nebo stav v jakém doběhne, dokonce i nehledě na to, když náhodou nedoběhne. A já doufám, že jednou budu mít natrénováno tak, abych se i já toho mohla zúčastnit:).

(na fotce mávající Váša v oranžovém triku a po jeho levici v modrém triku a červeném šátku strejda)

A Váša s mým strejdou, to jsou borci samozřejmě největší! :) 

Domácí pesto z medvědího česneku

Není nad to čerpat sílu a zdraví z přírody, z toho, co roste kolem nás. Osobně nejsem moc nakloněná žádným umělým potravinovým doplňkům, zázračným vitamínům, které vždycky jednou za čas přijdou na trh jako to nejlepší, co můžete svému tělu dopřát. Podle mě je důležitější své tělo poslouchat a vše potřebné mu dávat zejména z normální stravy. To, o co ho ochuzujeme, potom musíme dohánět formou různých pilulí, vodiček, prášků a vymstí se nám to potom v podobě nějaké nepříjemné nemoci. To je samozřejmě můj názor a můžete si o tom myslet koneckonců co chcete. Já se podle toho snažím chovat a mám zatím pocit, že to nese své ovoce. Proč utrácet nesmyslné peníze za vitamíny v lékárně, když si můžeme dát takový "doping" zadarmo rovnou z přírody?

(zdroj)

A tak jsem před pár lety objevila i medvědí česnek. Zjistila jsem, že ta "tráva", které roste nedaleko našeho domu hromada, není jen tak ledajaká tráva, ale je to medvědí česnek, jarní bylina nabitá energií a vitamíny. Je plný vitamínu C a také pozitivně působí na zažívání a funkci trávicího ústrojí. Roste hlavně ve vlhčích lesích a pronikavě voní po česneku. Nejlepší je ho stihnout natrhat ještě předtím než rozkvete (jen pozor, abyste si ho nespletli s konvalinkami, ty mají listy podobné, ale jsou jedovaté!). Dá se použít čerstvý, já si ho část i mrazím a potom jej používám celý rok na vaření. Je to bylinka s rozmanitými možnostmi použití - do polívek, pomazánek, jako koření na maso, do salátů, ...

(zdroj)

Letos jsem se rozhodla, že si z něj udělám i pesto. Jako suroviny jsem použila to, co jsem měla doma, ale myslím si, že lze tyto suroviny různě obměňovat, doplňovat dle chuti.

Ingredience:

medvědí česnek - alespoň dvě hrsti

vlašské ořechy - dvě hrsti

kvalitní olivový olej

strouhaný parmezán

trochu soli

Všechny ingredience jsem si dala do vyšší nádoby a tyčovým mixérem jsem je rozmixovala na jemno. 

A to je vše:).

A k čemu ho použít?

Já jsem si ho nechala v uzavřené nádobě v lednici a nejdřív jsem ho použila na těstoviny, do kterých se jen vmíchá, já je navrch ještě lehce zakápla olivovým olejem a posypala parmezánem. K nim jsem si v troubě upekla na olivovém oleji cherry rajčátka s bazalkou a solí (pečená v troubě seshora na 230 st.). Jednoduché, rychlé a chutné.

Medvědí česnek obsahuje silice, takže je lepší si pesto nechat rozležet a použít třeba až druhý den, má to grády:-). Dál ho můžete použít do salátů, pomazánek nebo ho smíchat se zakysanou smetanou a tak si z toho připravit omáčku ke grilování. Pesto vám v uzavřené nádobě tak týden v lednici určitě vydrží. pokud ho ovšem dřív nesníte:).

Podělím se s vámi ještě o jeden tip, který se hodí na jarní očistu těla - natrhejte si čerstvé mladé kopřivy a udělejte si z nich čaj, doporučuje se pít tak 14 dní v kuse, čistí játra. A ty se hodí jednou za čas pročistit:).

Máte nějaké podobné tipy z jiných bylinek?

Kuřecí prsa caprese a gratinované brambory

Na večeři jsme měli pozvané kamarády, ale tentokrát jsem dlouho nemohla přijít na to, co jim uvařím. Zveme se každý měsíc na večeři a střídáme se u toho, takže vždycky jednou za dva měsíce je na mně, abych vymyslela, čím je pohostím:). Snažíme se navzájem si vařit dobroty, které třeba ti druzí moc neznají, nejedí nebo prostě to, co nás baví.

Tentokrát jsem fakt dumala dlouho a nic mě nenapadalo. Měla jsem možnost pustit se do nějakého úplně nového receptu, ale moc se mi nechtělo jít do něčeho nevyzkoušeného, abych jim pak nemusela servírovat k večeři chleba :D. Nakonec mě napadl recept, který vyzkoušený mám a je báječný i lehký - kuřecí prsa caprese. K nim jsem jako přílohu zkusila gratinované brambory podle Jamieho Olivera - 15 minut v kuchyni.

Kuřecí prsa caprese

- kuřecí prsa 

- mozzarella

- nakládaná sušená rajčata

- čerstvá bazalka

- sůl, pepř

- párátka

- olivový olej

Kuřecí maso si očistíme, každé prso nařízneme tak, abychom do něj mohli vložit náplň. Nakrájíme si mozzarellu na plátky a potom už jen plníme - rajče, mozzarellu a bazalku. Já to dávala v tomhle pořadí, ale je to asi vcelku na vás:). Naplněná prsa spojíme párátky, aby nám náplň nevypadla ven. Maso shora lehce okořeníme. Rozehřejeme si na pánvi olej (můžeme přidat trochu oleje z nakládaných rajčat) a poté na něj dáme naplněná prsa, každé opékáme 3 minuty z každé strany. Potom je přesuneme na plech a dáme péct do trouby na cca 10 minut na 200 st.

Protože Vašek nejí maso, dělala jsem mu místo toho rybu - filet z tresky. Tu jsem neplnila, ale náplň jsem navrstvila na ní (mozzarella nahoru). Stejně jsem naložila s kousky kuřecího masa, které bych kvůli jejich velikosti nenaplnila. I takhle to bylo skvělé:).

Gratinované brambory (4 porce)

- 800 g brambor (nejlépe těch, které není třeba loupat) 

- hrst čerstvého medvědího česneku (v originále je šalvěj)

- 4 cibule

- kostka drůbežího bujónu

- 100 ml smetany

- sůl, pepř

- 2 lžíce oleje

- parmezán/grana padano na posypání

Nejdřív si do většího hrnce dáme vařit vodu. Připravíme si zapékací mísu a zapneme troubu na 200 st. Mezitím si omyjeme a nakrájíme brambory na tenké plátky. Jakmile se voda vaří, vhodíme do ní brambory a necháme je vařit asi 2-3 minuty. Potom vodu slijeme a brambory vsypeme do zapékací mísy. Cibule si oloupeme, nakrájíme na kolečka a přisypeme do zapékací mísy k bramborám. Navrch rozdrobíme kostku bujónu, nasypeme nakrájené bylinky, nalijeme olej a lehce posolíme a popepříme. Potom je potřeba vše promíchat. Nakonec zalijeme brambory smetanou a posypeme parmezánem a dáme do trouby péct na vrchní příčku na program pečení pouze seshora. Pečte cca 15-20 minut, dokud nebude shora vytvořená pěkná krustička a brambory nebudou měkké. 

Večeře měla velký úspěch a potěšilo mě i to, že na přípravu nebyla nijak náročná. Takže to určitě neváhejte vyzkoušet.

Dobrou chuť!

Prostě povedený jarní víkend - hamburgery, bylinková spirála a zasloužený relax

Už před rokem jsem při brouzdání po internetu objevila nápad na bylinkovou spirálu. Tehdy jsem si říkala, že by to bylo fajn, zbudovat si takovou spirálu na zahradě taky. Samozřejmě, že teoreticky jsme byli připraveni, věděli jsme, kde jí zbudujeme, docela i z čeho jí zbudujeme, ale ještě si najít ten čas.

Nakonec nám nahrálo do karet počasí, protože minulá sobota byla ukázkově jarní, sluníčko svítilo celý den a nám se podařilo udělat si volno a celý den strávit venku.

Z pátka na sobotu jsme přespávali u kamaráda ve Vesce, kde jsme měli malou rozlučku s jejich domečkem než ho prodají. A při té příležitosti jsme si dle tradice dali domácí hamburgery. Ta lehkost, s jakou jsme je dělali, ta souhra, to mě přesvěčilo o tom, že jsme už sehraný burgerový tým:). A výsledek byl opravdu chutný!

Ráno nás vytáhlo sluníčko z postelí a tenhle krásný den jsme zahájili snídaní a kafíčkem na zahradě. Potom jsme natáhli slackline a celé dopoledne jsme chodili po ní.

Potom jsme se odebrali domů a cestou jsme zahájili i zmrzlinovou sezónu na domácí zmrzce v Kuněticích - měli luxusní grepovou a marcipánovou!

Doma jsme si dali rychlý oběd a vrhli jsme se na spirálu. Samozřejmě, měli jsme to připravené tak napůl, takže z očekávaných dvou hodin práce bylo pět:).

Rozhodli jsme se, že využijeme materiál, který se nám po různých předchozích stavbách a rekonstrukcích válí na zahradě. Takže jako stavební materiál jsme zvolili cihly. 

A proč jsme se rozhodli pro spirálu? Ani jsme tolik nepotřebovali ušetřit prostor, k tomuto účelu je spirála asi určená především (hodně bylin na malém prostoru, v patrech). Spíš to bylo proto, že bylinkový záhon jsme měli už trochu zanedbaný a mě se opravdu líbila ta představa, že tomu dáme trochu nějaký tvar a především ten záhon dáme do pořádku.


Nejdřív jsme se tedy pustili do rytí, vyryli jsme postupně všechny bylinky, co jsme tam měli. Identifikace některých z nich byla až následná a u některých si i po přesazení nejsme jisti, co z nich bude, protože jsou přeci jen ještě před rozpukem:). A taky jsme se zbavili spousty máty, která nám pěkně prorostla úplně vším a nechtěla ten boj vzdát. Samozřejmě, že máta je super, ale před úpravou to byl spíš mátový záhonek, nedávala už ostatním bylinkám moc prostoru:).


Po vyrytí, vyčištění a vymezení prostoru jsme se pustili do stavby. Jak na to, to jsme občas řešili až přímo v ten okamžik, kdy jsme se trochu zasekli. Nejeli jsme totiž podle nějakého podrobného návodu (není totiž ani potřeba), ale spíš podle obrázku, takže jsme tak nějak odhadovali, jak dál v té dané chvíli:). Ale šlo to pěkně.

Spirála nám postupně rostla, občas jsme cihly naskládali, potom zase odskládali, podumali, zase naskládali:). Ale postup byl jinak asi takovýhle: vytvořili jsme si základ spirály, potom jsme jí postupně s cihlami zvedlali do výšky a vysypávali hlínou.

Protože jsme se to snažili dělat poctivě, aby se nám to hned nezhroutilo, prosypávali jsme cihli pořádně hlínou, uplácávali, zkoumali správný sklon, podepření atd atd.:) Prostě Bořek Stavitel hadr.








Spirála ale rostla, nepadala, nakonec jsme jí dostavěli a dokonce jsme jí stihli i osadit bylinkami. Prozatím těmi, které jsme měli k dispozici z původního záhonku, další budeme ještě doplňovat.

Měla jsem z toho ale velkou radost. Z celého toho dne. Bylo to parádní, i když jsem nakonec nestihla běh, který jsem si plánovala, strávila jsem celý den venku na sluníčku, dokonce jsem si i trochu opálila obličej, ale především jsem si trochu mákla, vyčistila hlavu a prohřála se. Užila jsem si to a nabrala jsem spoustu energie do nadcházejícího propršeného týdne, takže jsem vážně ráda a doufám, že bude víc takových pěkně strávených dní:).

A kdo byste se chtěl dozvědět víc o bylinkové spirále, stačí googlit, je toho na internetu spousta:).

Tenhle víkend měl i krásnou dohru - neděle komplet celá propršela, takže jsme museli chtě nechtě odpočívat:). Já jsem teda ještě ráno stihla dát svižnou běžeckou desítku, v dešti se běhá parádně. Tím jsem si uklidnila špatné svědomí ze zanedbání tréninku (půlmaraton se nebezpečně blíží) a mohla jsem zbytek dne klidně proflákat:). Klasické zakončení neděle v sauně už bylo jen třešničkou na dortu.

Peču kváskový chleba II. - takové malé shrnutí

Nebylo to žádné předsevzetí, ale od začátku letošního roku peču kváskový chleba. Začalo to vypěstováním domácího kvásku, který jsem tu popsala v dřívějším blogu. Od té doby kvásek stále žije a tak nějak pravidelně-nepravidelně, zhruba jednou za týden, z něj peču domácí chleba. Vzhledem k tomu, že už jich mám pár za sebou, rozhodla jsem se tu ukázat pár výtvorů a shrnout jak mi to jde.

Popravdě, hned z prvních chlebů jsem byla nadšená a psala jsem o tom blog. Zpětně se musím pousmát, protože ty první dva chleby se mi, v porovnání s těmi dalšími, až tak moc nepovedly - nebyly pořádně nakynuté, takže byly trochu zdrclé. Ale byly moje, takže nadšení bylo velké, samozřejmě. Pekla jsem je podle receptů Maškrtnice na Vinohradský chleba.

Potom jsem se rozhodla zkusit recept jiný, a to Cuketkův český chleba. A tam přišel ten velký úspěch - chleba mi krásně kynul, v troubě vyběhl, měl křupavou kůrku, měkkou střídu, no byl to vážně Pan Chleba:). 

Od té doby se více méně držím tohoto Cuketkova receptu. Už jsem si vytvořila nějaký systém a pečení chleba mi už nepřipadá jako celodenní disciplína, v pohodě to zvládám po práci i s jinými aktivitami, protože čistý čas, kdy je mě k tomu potřeba, je asi 20-25 min:). Zbytek si chleba poradí sám (když mu zapnu topení a potom troubu:)).

Rozhodla jsem se svůj postup trochu shrnout, zejména pro ty z vás, kteří se do toho ještě nepustili jen ze strachu, že je to složité. Ale i pro všechny ostatní, protože budu ráda, když vám můj postup nějak pomůže, nebo když se od vás třeba naopak dozvím nějaké užitečné tipy já.

Krok č. 1 - den předem

Vyndám si sklenici s kváskem z lednice. Mám ho ve velké sklenici od oliv z Kauflandu, tj. asi 1 litr. V něm si vždycky nechám po pečení kvásek, je to asi pár lžic. Když ho vyndám, zředím ho vodou a namíchám do něj žitnou mouku. Nijak si to neměřím ani nevážím, dělám to od oka, aby ho potom bylo asi do poloviny sklenice (aby ho bylo dost, ale taky měl ještě kam růst - protože bude růst), konzistenci jako kaše. Sklenici zakryji potravinářskou fólií a gumičkou a nechám stát na lince. 

Kvásek by měl přes noc vyběhnout, zvětšit výrazně objem. Můj kvásek většinou ráno skoro vylézá ze sklenice, ale zatím nejsem schopna si přivstat, abych zadělala těsto ráno a dala ho třeba kynout do lednice (taky to časem chystám)- Takže já ho většinou nechám jak je a odpoledne když přijdu, je už trochu spadlý. Vzhledem k tomu, že ale pracuje, tak to neřeším a použiji ho (a zatím se mi to vždycky osvědčilo). Samozřejmě ho lze ráno ještě trochu přikrmit, ale nepřeháněla bych to...

Krok č.2 - zadělání těsta

Vezmu si mísu, postavím jí na váhu (vynuluji) a vliji do ní ze sklenice kvásek. V receptu od Cuketky se píše 220g kvásku, já tam naliji většinu toho, co mám tak, aby mi zbylo ve sklenici po dně na příště. Mimochodem, tohle je ta fáze, kdy se kvásek odděluje na příště, případně do více skleniček, když ho chcete někomu darovat. Sklenici se zbytkem kvásku zavřu víčkem a vrátím do lednice.

Podle toho, kolik mám kvásku v míse, potom upravuji poměry dalších surovin. Nesnažím se to ale složitě přepočítávat, prostě tam od oka přidám trochu víc od všeho, když je třeba:).

Postup mám následující: Nejdřív do mísy stojící na váze naliji kvásek, váhu vynuluji, do něj přiliji vodu - rozmíchám. Potom váhu opět vynuluji a sypu mouku. Snažím se dávat více druhů, takže dám třeba většinu žitné, část celozrnné, dosypu hladkou pšeničnou (pokaždé to dělám tak, jak mi to přijde pod ruku). Přidávám ještě otruby, ty jsem si koupila ve zdravé výživě, balíček stojí asi 15 korun a dávám jich tam cca několik lžic. Těsto takhle zamíchám, aby se spojilo a potom dochucuji - nasypu tam sůl (vycházím z Cuketkových 12g, dle poměru zase upravuji), kmín, semínka (lněná, sezamová, slunečnicová, konopná, chia - opět co mám doma, co mi přijde pod ruku). Zpracuji těsto tak, aby se nelepilo, bylo hladké, ale poměrně vláčné, nesmí být moc tuhé (což by se vám ale s dodržením poměrů stát nemělo). Potom mísu s vypracovaným těstem na půl hodiny nechám odpočívat přikryté igelitkou.

Krok č. 3 - bochník

Po půl hodince těsto opatrně vyklopím z mísy na pomoučený vál/linku (pomůžu si stěrkou), posypu ho moukou a začnu překládat. Stačí těsto chytit za jeden konec, zvednout, aby se trochu natáhlo a přeložit napůl. Tenhle postup opakujte ze všech stran, do těsta se tak zapracuje ještě nějaká mouka a vytvoří se trochu struktura chleba. Potom vytvaruji bochník a do hodně vymoučené ošatky dám chleba kynout na 2 hodiny. Ošatku zakrývám igelitkou a dávám na topení, za dvě hodiny mi chleba krásně zvětší objem, zhruba dvojnásobně. 

Krok č. 4 - pečení

Jakmile mám už chleba pěkně vykynutý, dám si rozehřát troubu i s plechem v ní, a to na nejvyšší stupeň. Je třeba, aby byly trouba i plech pořádně vyhřáté, takže to nechávám nahřát klidně 30 minut. Potom už je to rychlá akce, vyklopím z ošatky opatrně bochník na pečící papír, naříznu navrchu a vložím na plech. Do trouby cáknu trochu studené vody, aby se chleba trochu zapařil a peču. Vzhledem k tomu, že moje trouba má maximum 230 st., tak teplotu během pečení neměním, nechávám péct zhruba 30 minut na stejnou teplotu, dokud chleba není viditelně hotový (to se dá ještě vyzkoušet i poklepáním na chleba zespoda, musí mít dutý zvuk). Pokud pečete na 250 st., tak je lepší po prvních 10-15 minutách teplotu stáhnout tak na 220 st.

Krok č. 5 - chlazení

Chleba je hotový, ale tahle fáze je taky důležitá. Vytáhněte chleba z trouby a položte ho na mřížku (používám mřížku sporáku). Tak vychladne a zespoda se nezapaří. Ještě ho trochu pocákám vodou, je pak lesklejší a hezky se rozvoní po celé kuchyni (kvůli tomu to dělám hlavně:)). Než do něj říznete, nechte ho aspoň hodinu vychladnout, jinak by se vám mohl zdrcnout.

Tak to je asi vše. Je to vážně požitek zakousnout se do vlastního domácího chleba. Zatím jsem nezkoušela jiné recepty, ale i na to dojde a potom se tu zase pochlubím výsledkem:).